Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Peter Bjärgö - Structures And Downfall

Peter BjärgöStructures And Downfall

Victimer30.10.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pohledy dolů do svého svědomí bolí, ale stejně tak víme, že na ně neumřeme. Raději se z nich poučme. Třeba díky snovým strukturám hudby Petera Bjärgö.

Začal bych tím, že Peterovy tvorby si velmi vážím. Na poli minimalisticky pojaté pocitové hudby, v tajuplné říši ambientu a dalších příbuzných vlivů, hraje celosvětově velkou roli. Neméně kladnou pak zastává u mě doma. Také u nás na Echoes nejde o úplného nováčka, kousek prostoru už jsme mu věnovali. A pokud jsem si u minulého alba tiše maloval krajinu a sledoval fascinovaného člověka stojícího na břehu, odkud vše pozoruje, dnes jsem relativně bez práce. Aniž bych to myslel nějak zle. Svůj obrazotvorný pohyb jsem však omezil na minimum, není ho třeba.


Nic si nemaluji, jen tiše souzním s Peterovým typickým rukopisem psaní skladeb. Užívám si TO, co JE na dotek a v těsné blízkosti. To Peterovo už klasické vyjadřování a vidím jej všechno pěkně pohromadě. Kompletně a v kostce. Tu vášeň, melancholii a klidné stíny ukazující někam hluboko pod sebe. Někam, kam se člověk dostane jen v rámci výlovu vlastních výčitek a náhlých slabostí. Structures And Downfall jako by ze všeho nejvíc vyjadřovalo hudbu Petera Bjärgö jako takovou.

 

 

Oproti svému předchůdci není tak prosvětlená a atmosférická, ale více skličující a uzavřená v jednom prostoru. Věrná temným strukturám spojení strun a elektroniky. Krásně tajemná a něčím, co dobře nevidíme, zahnaná do kouta. Odtud pak občas bojovně a nabuzeně pokyne, nebo jen schoulená sténá. Ty pohledy dolů bolí, ale stejně tak víme, že na ně neumřeme. Nutí nás k tomu dar pokory, která je stejně silná i v případě vlastního života. Nikdy nesáhneme k tomu poslednímu činu. Peterova hudba není deprese a malý uzlíček nervů. Je to vyprávění ve tmě, pořádání bájných setkání a dobrovolných terapií na bázi snění. A je to kus naděje v nás a naděje kolem.


Peter Bjärgö právě vydal již svoje čtvrté sólové album. Díky odkazu Arcana jsme dobývali okouzlující místa a hleděli z jejich bran daleko do minulosti. S hrdým otiskem dneška. Právě na Structures And Downfall znovu slyším ty asociace na dějiny. Na civilizace, které nemůžeme znát, ale toužíme jim rozumět. Přesně tak na mě působí taková Anemoia & Onism. V předposlední Disintegration Of The Mind zas jakoby ta hrdost a píle vlastní mysli byla na ústupu, ale Peter ji dokáže držet tak pevně, jak jen to jde. Je to přece ona, co nám nedovolí navždy padnout do hlubin.

 


Bjärgö má k dispozici nové studio Asham Room a album zkomponoval poté, co dlouze hleděl z okna do zasněžené krajiny. Jak prosté. Tehdy vznikl ten nápad vytvořit co možná nejdokonalejší spojení mezi křehkostí, smutkem a touhou se s ním poprat. Snažil se najít a dá se říct i pojmenovat rovnováhu složitých struktur myšlenek a melancholicky vyzývavé jemnosti, ve které hrají hlavní roli posmutnělé vibrace na bázi snových atmosfér. A právě ta kombinace a způsob provedení je znovu to, co povznáší mé poněkud ploché vnímání alba. Pocit komplexního díla, který je nad vším ostatním. Nad jeho skutečným charakterem.


Vidíte, popisuji hudbu Petera Bjärgö. Na album jako samostatný celek zbyl jen malý prostor. Na jednu stranu je to dobrý vzorek pro bližší seznámení, ale moment překvapení v něm nehledejme. Mám z něj zase trvalý a neměnný dojem silného zážitku, jen si jej hodnotím o malý stupínek níže, než byl ranním sluncem zalitý předchůdce Animus Retinentia. Ten si mě získal právě tím příběhem. Nejsem zkrátka tak omámen a ohromen. Jen nehnutě sedím a pozoruji stíny v místnosti. V zajetí větší temnoty...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky