Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Phragments / Zmyrna - Concilium

Phragments / ZmyrnaConcilium

Victimer26.9.2025
Zdroj: flac / promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Dva odlišné stylové vstupy do dávné doby středověku. Album vzájemných protikladů a koncepčního spojení.

Ze slovenského podzemního lůna Nomad Sky Diaries se linou další a další zajímavé nahrávky, o které se nejde nepodělit. Jednou z takových je středověce orientované split album kapel Phragments a Zmyrna. Ze spojení těchto dvou uskupení je zřejmé, že náhled na společnou problematiku bude odlišný. Slovenské duo Phragments ji ztvární pomocí do středověkého hávu oděného dark ambientu, a česko-slovenská dvojice Zmyrna zasadí kýžené době ránu svým black metalem. Dva různé pohledy na dobu papežského schizma a kostnického koncilu. Nepropojené, oddělené, každá kapela ze svého úhlu pohledu a se svým autorstvím. Pěkně skladbu po skladbě.

 


Nechci říct, že jsem zklamaný, ale víc by mě zajímalo prolnutí obou těles a jejich společná tvorba. Takto je to striktně odděleno --> dark ambient / black metal a repeat až do konce alba. Takže po stránce nějakého překvapení jsme na štíru a odkázáni na věrnou a zanícenou tvorbu obou interpretů. Materiál obou mi byl sympatický už v minulosti, přesto to nebylo něco, čemu bych úplně podlehl. Sympatie je to správné slovo, nadšení se cení a z toho čerpejme.


Dejme se tedy zlákat oběma směry, nechme si pročíst úvodní promo slova a vyberme z nich následující - "Pragments se tématicky zaměřili na dramatické události kostnického koncilu a Zmyrna se zase pohybují jeho atmosférou". Je to dostačující? Možná, ale nechme mluvit samotnou hudbu. Každá z kapel vybavila toto EPko čtyřmi songy. Phragments se zvukově zcela ponořili do středověké tématiky. Jejich temně meditační pásmo je přehozeno hávem této doby. Nijak neskrývaně. Tento němý sonický příspěvek dá na sílu okamžiku. Nekoná se nic neprostupného nebo nečekaného. Dark ambient v jejich podání je přístupný, má svou magii, ale taky nijak nepřekvapí. Potvrzuje dané a následuje koncept. Nevymyká se, ale je příjemný. Na hlubší zvukový zásun to ale není.


Zmyrna se prezentují jednou akustickou mezihrou a třemi špinavými skladbami. Cítím z nich správnou nechuť a zahlodanou přízemní zvukovou vášeň pro choré dobrodružství. Cením si, jak se v nich dokáže promítnout kus zkaženosti. A ta zmíněnému období prostě odpovídá. Zmyrna jsou autentičtí, ale ne vyhraní. Jako by tam ještě něco k úplnému uspokojení chybělo. Je tam asi všechno, co bych čekal a chtěl slyšet, ale v trochu plošším provedení, než si žádají smysly náročného, nyní středověkem vláčeného posluchače.

 


Specifický odkaz daného období lze zachytit různě a oba projekty to naplno předvádí. Phragments jsou víc obřadní a Zmyrna zase nemocní. U obou nalézám vše podstatné a u obou postrádám hlubší ponor a schopnost se vymanit z nepřekvapivosti. Mám rád způsoby, jakými se vše odehrává, ale zároveň v nich nepřichází nic závratného, co by se opravdu zažralo pod kůži. V této chvíli se ještě vrátím ke slovům výše. Moc by mě zajímalo, kdyby se obě kapely protly a vsadily na skladby, v nichž hrají dohromady a tvoří jeden tvořivý monolit. Možná marnost, možná velké oči a přes odlišnost obou nesmysl. Jen moje subjektivní polemizování...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 30.9.25 17:36odpovědět

Já ti řeknu, co by se stalo, kdyby se obě kapely protnuly - Lurker of Chalice. Slyšim to tam dost jasně.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky