Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Piglet spatřili světlo světa během prvních společných zkoušek na podzim roku 2002 v Chicagu. O tři roky později nahráli své pamětihodné album Lava Land a záhy zavřeli krám. Amerika dává, Amerika bere. Sice jsou na popis jejich eruptivní hudby všechna slova krátká, ale jdeme na to.

Takže proč si připomínat devět let staré album? Protože si to zaslouží! Poslechněte si prasátka a sami posuďte, jestli jsou tři bez nadupaných pedalboardů dost na produkci košaté hudby. Proč některé výtvory vyčnívají více než jiné, to je to, oč tu běží. Piglet svou hudbu servírují bez přetvářky a je jasně slyšet, že si na nic nehrají. Dejme tomu, že naživo to mělo větší koule, ale i tak nemusí být člověk zvukový inženýr, aby ocenil vyvážený mix, který nestraní žádnému z nástrojů.

Nevím, kam Piglet chodili pro nápady, ale chci tam taky! Šestistrunná basa umí nejen doprovázet, ale i vést kytaru, kterou na cestě napříč žánry pronásledují intuitivní manické bicí á la Zach Hill. Tracklist je plný lehce stravitelného, ale technicky náročného a výborně zvládnutého math rocku. Chytlavé melodie vládnou zejména skladbám Anthropology Anthology, Little Bubble, Where You Going? a Plastic Stars, Cotton Highways. Album se nevypočitatelně žene vpřed, okamžiky řízeného chaosu vyvažuje harmonickými mezihrami, nešetří zvraty a inovacemi žánru. A při tom všem ještě stíhá okouzlovat svou pohodovou atmosférou.

Bootleg pořízený z vystoupení ve studiu rádia WLUV jen potvrzuje, že instrumentální zručnost Piglet nebyla editační klam a náboj jejich originálního rukopisu byl ostrý. Lituji krátké životnosti tohoto ojedinělého spolku a raduji se z pozůstalosti s potenciálem ovlivnit. Hodnotím vysoko a myslím to vážně.