Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už prvním dojmem to všechno začalo výborně. Balíček z polského labelu Deformeathing Production došel s lehkým zpožděním, ale o to větší zvědavost začal budit jeho obsah, když se objevila titulní grafika alba Geminus Schism. Výborná! A co víc, nezůstalo pouze i titulního obrázku, ale v podobném duchu pokračoval i celý vnitřek 6-panelového digipaku a obsáhlého bookletu, který svým pojetím a zpracováním přesahuje hranice standardní práce. K tomu obsáhlé texty pojednávající o konceptu alba, vše sladěné barevně, s citem pro detail i pro celkový dojem, který je jedním slovem dechberoucí. Nepíšu to často, ale tohle se povedlo hodně!

Kapela Pincer Consortium není ani tak kapela jako spíš projekt dvojice muzikantů, z nichž jeden má kořeny polské a jeden severoirské, přičemž jejich společné fungování pod tímto názvem nemá dlouhou historii – počátek se datuje rokem 2019. Zajímavé na tom je, že poměrně dlouho na sebe nechali čekat s debutní deskou, protože tou se stala až aktuální Geminus Schism, která vyšla v loňském září, ale svým obsahem plně vyvážila dlouhé období příprav. Ten zahrnuje sedm na poměry žánru (rámcově death metal) docela dlouhých skladeb, z nichž nejdelší přesahuje 11 minut a jen jedna jediná jde pod šest. Obsah nejsou žádné jen tak nějaké písničky, a to ani svou délkou, ani svým pojetím - kompozicí, aranžemi, celkovou náladou. Obsah je prvotřídní moderní extrémní metal a když píšu moderní, rozhodně jsem si to nepletu se slovem módní.

Hned v úvodu nahrávky začne být jasné několik věcí. Jednak čistý death metal jim je jako hrací pole úzký a ať už tempem nebo zabarvením se album otírá o black. Dále je znát důraz na silnou a pohlcující atmosféru, a to jednak reverbem na kytarách a jednak vrstvením hlasových stop, čímž vzniká poměrně mohutný zvukový masiv, který posluchače snadno pohlcuje a vtahuje do děje. Na tomto místě můžu jenom odhadovat, jestli celková nekonkrétnost a rozostřenost zvuku byla autorským záměrem nebo vyplývá z nějaké laciné produkce, nicméně je to jedna z mála věcí, která mi na desce vadí – především v upozadění a neprokreslení bicích (nespíš bicího automatu), ale i v celkovém dojmu jakého slinutého zvuku, který by za mě snesl čistší a konkrétnější produkci.

Už jenom z toho důvodu, že instrumentálně není deska vůbec špatná a nabízí veskrze současný přístup k extrémnímu žánru, byť na něm není primárně vystavěná. Najdete si svoje disharmonické pasáže i deathcorovou rytmickou sekanou, ale vždycky to bude jen koření a nikdy podstata a jediný úmysl v aranžích. Dominantní je důraz na silnou, temnou a pohlcující atmosféru a velmi razantní, svým způsobem skvělý vokál, jehož growlová poloha, dobře nastavený hall efekt i znásobování dalšími vokálními stopami vytváří dojem jakéhosi rituálu. Možná i proto mi například skladba Schizoid Rivalry / Double Occultation v mnoha ohledech připomíná tvorbu Septicflesh ořezanou o symfonické partie a navzdory své délce baví až do úplného konce.

Album je jako celek vedeno v rychlém a místy až zběsilém tempu (Dual Termination Shock) a prakticky nenabízí zklidněné a pomalejší pasáže. Je to nálož, kterou nemusí vydržet každý a která sama o sobě představuje docela adrenalinový zážitek, s nímž se každý bude muset vyrovnat po svém. Osobně mi tohle její nastavení vyhovuje a krátké zpomalení v úvodu skladby Tandemic Dispersal je dostatečně vyváženo vynikajícím vnitřním pnutím a velmi postupnou gradací, která vašim nervům nedá vydechnout.

Geminus Schism je v mnoha ohledech pozoruhodná deska, která na rychlý deathmetalový základ roubuje další plejádu vlivů, odstínů a barev, přičemž v konečném důsledku vytváří moderní a dokonce bych řekl i strhující poslechový zážitek. Ten stahuje do nepříjemné reality pouze laciná a nepříliš odpovídající produkce, navíc s poměrně unavujícím a plochým masteringem, takže ke konci už toho má člověk plnou hlavu navzdory tomu, že poslední skladba je jedna z nejlepších. Jinak jde ale o výborné a dotažené album, což rozhodně nepíšu často.