Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Please The Trees - A Live Affair (live)

Please The TreesA Live Affair (live)

Jirka D.18.3.2013
Zdroj: CD v papírové pošetce
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Nahrávka svým způsobem ratitní a zajímavá. A oproti studiové předloze především živá, čímž nemyslím jen vřískající fanoušky...

Dnešní lajf CDčko se mi dostalo přes práh společně s posledním číslem magazínu Full Moon #27 (ne, není to PR článek), kde zabaleno v papírové pošetce vyšlo jako taková fajn příloha. Fajn především z toho pohledu, že loňské album Please the Trees (mimochodem kritikou hodnocené poměrně slušně) je tak možné porovnat s tím, jak funguje naživo. Zatímco „A forest affair“ servíruje hned v úvodu skvěle energické skladby „Getting ready“ a „Hell on Earth“ a následně, především v druhé půlce nahrávky, zcela umírá na úbytě nudy a rádoby alternativního experimentování, živá nahrávka po těch samých dvou skladbách v úvodu funguje i nadále a udržet bdělost nepřipomíná povinné školení BOZP.

Živý materiál byl nahrán v říjnu 2012 v Praze (Malostranská beseda) a jeho podoba na komapktu především neztratila atmosféru klubového hraní. Hranice mezi zvukovým průserem a vyčištěnou sterilitou u lajf CDček je dost tenká a „A live affair“ se daří držet někde v pomyslné bezcelní zóně, tedy přesně tam, kde má být. Slušně nasnímáno, slušně upraveno, skromně vydáno.

Zlí jazykové by mohly tvrdit, že vyvážení není nic moc (dobrý mix je přece ten, který vůbec nevnímáme), že činely zní moc a bubny málo, a hlas taky moc a basa tak akorát a někdy duní příliš a klávesy hodně (což se mi oproti studiové nahrávce líbí), a že je celý mix nasměrován více do levého stereo kanálu (nejdřív jsem usuzoval na poruchu aparátu a začal dotahovat svorky na zesilovači), a že je celkově opačně, protože hajtka má jít zprava. Zlých jazyků je všude dost, o tom musím něco vědět, hehe. Ale vážně – objektivní kritéria svítí v červených kontrolkách, ale právě ten subjektivní pocit vede a vytváří příjemné teplo, které dělá živou nahrávku opravdu živou. A tak to mám rád.

Vedle povedených písní ze studiové desky se na koncertě objevily i skladby odjinud, asi starší, nevím. Oželeny tak budiž nezáživné uspávačky typu „Sleep“ a místo nich v druhé polovině alba rockují skvělé věci jako „It’s not me“ a bluesovka „Walking man“ s výbornou hrou klávesových nástrojů, která zavání ranýma sedmdesátkama. Mňam. Ony nudnosti nejsou akumulované v jednom balíku a roztroušeny po hrací ploše kompaktu nepůsobí takové škody. Závěrečná „Let the wind“ patří k takovým, ale pozice na konci večera má o poznání větší logiku než čtvrté místo v tracklistu studiové předlohy.

Lehká podobnost s U2 ("Wrong along" nebo "Nobody no one") budiž zmíněna, ale překážkou poslechu určitě není a deska celkově funguje příjemně. Na Please the Trees se mi líbí hra s atmosférou, postupné sešlapávání pedálu nebo jeho náhlé sešlápnutí po napínavé rozehře. Bohužel mám mnohdy pocit, že tahle forma vítězí nad obsahem a maskuje jinak prázdnou podstatu bez energie. Někdo tomu říká „přeprodukováno“, ale nazvěte si to, jak sami chcete. Z tohoto pohledu funguje živák o poznání lépe než jeho studiový předchůdce a tak pokud Please the Trees, tedy v potu lidských těl a za clonou cigaretového dýmu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Deliverance / 30.11.12 7:09

Dodneška nechápu co má tolikero lidí proti Axiomě... Nebyl bych daleko od pravdy, kdybych řekl, že Axioma je má snad nejposlouchanější deska vůbec... Plná božích nápadů (svého času u Enslaved novátorských), se skvělým zvukem, nepřístupná a zároveň tak lehká... I dnes bych jí napálil plných 100%. Naopak vychvalovaná Vertebrae je dost krkolomná a nezáživná, člověk aby se prodíral než najde výbornou pasáž... Ale jen můj dojem. K Riittiir zatím nechci psát unáhlená slova. Stoprocentní jako Axioma není, songy 5, 7 a 8 mě nudí, ale jinak rozestavěný styl posledních desek dotahují k dokonalosti. Třeba taková Roots of the Mountain je šperk. Larsenovy vokály jsou na celém albu parádní, naopak Grutle už to možná občas až přehání. Jelikož jsem vlastníkem originálek jak Axiomy, tak i Riitiir, tak jako výrazné negativum musím zmínit grafické zpracování desek. Hezký přední obrázek a čau nazdar. Obě desky jsem si koupil v digi verzích, takže ne v těch klasických, obvykle chudých jewel a čekal jsem od toho trochu víc, no. A dovolte mi dodat i to, že tahle recenze se opravdu nepovedla. Dlouho jsem nečetl takový žblept, recenzí bych to určitě nenazval.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky