Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Progstone - Out From There

ProgstoneOut From There

-krusty-15.3.2015
Zdroj: CD ve 4-panelovém digipaku // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-270 / JVC AX-70
VERDIKT: Podobná alba bych rozdával jako reklamní vzorek mladým v rámci kampaně "Jak začít s rockem". A oni by si Progstone poslechli, vychutnali a šli o dům dál. Tedy jako startovací vzorek to není zlé...

Debutního alba Progstone jsem se ujal spíše z recese, poněvadž progresivní hudbu mám povětšinou rád a název těchto Švýcarů sliboval mnohé – i když se přiznám, prog rock jsem opravdu nečekal. A ono taky opravdu a samozřejmě: ne. Rezolutně ne. Obal alba se slizkým námořníkem mi nijak do oka nepadnul a přestože je z něj cítit touha po originalitě, skoro by jeden čekal, kdy mu latexový rybář nabídne cukrátko...

 

Ale pojďme poslouchat. Máme před sebou moderní a sebevědomou kapelu, která chce jít s dobou. Chlapci spolu fungují relativně krátkou dobu a přesto je prvním plnotučným výsledkem jejich snažení po technické stránce nabušená deska. Zboží, po kterém skočí nejeden teenager, bažící po tvrdé hudbě, zabalené v odpovídajícím zvukovém kabátku.

 

Progstone band

 

Potud vše OK. Ale když nastražíme uši, naznáme, že z beden se line unavený a pesimistický skoro-grunge-stoner-atd s tvrdším kytarovým spodkem. Jako bych viděl rádoby-utrápeného Eddieho Veddera, který na mě špulí mužné rty v klipu „Jeremy“, což je obraz, který mne pronásleduje už pěknou řádku let. Takže zatáhněte závěsy a doplňte sklenku. Vše na světě je špatné, nikdo nic nechápe a celý systém vyléčíme jenom koňskou dávkou do žíly. 

 

 

Hudba Progstone je mi až nepřirozeně povědomá. Lámal jsem si hlavu a hledal v šedé kůře, kdepak jsem já - metalista - k tomuto pocitu mohl přijít. A u třetí skladby jsem pochopil. Vezměte nářezovější momenty z alb „Alternative 4“ a „Judgement“ od Anathema a jste doma. To jsou Progstone! Jo, dobře, už mlčím a nekamenujte mne…ale musíte uznat, že to tam je. Nebudu řešit, jakou oklikou se k podobnému zvuku dostali Progstone a jakou Anathema, leč jako příměr jsou liverpoolští nejblíž na ráně. Ne, nechci progstoňácký rock/metal zlehčovat…stejně jako stoner, který z nahrávky také částečně páchne na sto honů. Vždyť se tak jako tak jedná pouze o jinou, atraktivnější nálepku pro klasický hard rock.

 

Nějak si ale nerozumím s hudbou samotnou. Připadá dokonale na jedno brdo. Touha po nosných refrénech je vyslyšena. Jedna skladba odezní a hnedle tu máme její mladší, téměř jednovaječnou sestřičku. Solidní vokální výkon je často následován hutnější porcupineovskou kytarovou pasáží. Pak se naše upocené kučery opět zklidní a my můžeme sklonit hlavu nad krkem kytary a vydat se vstříc beznaději naší reality. Anathema, Pearl Jam a snad i Nickelback…to vše z alba „Out From There“ cítím a slyším. A jak jste pochopili: tato směska pro mne osobně nepředstavuji nic zásadně atraktivního… Třeba časem zmoudřím. 

 

Uznávám chlapcům body za solidní řemeslo, ale jinak se budu pochopitelně věnovat hudbám svému srdci bližším.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 17.3.15 13:05odpovědět

Já bych doplnil Creed. Jsou hodně Creed. Uf

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky