Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prong - Zero Days

ProngZero Days

Victimer13.2.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / phone / minivěž
VERDIKT: Prong brutálně zrychlili kadenci svých vydání a dál točí desky plné adrenalinu, chytlavého thrashe a hřejivého nadhledu moudrých metalistů.

Tommy Victor je jeden z těch šílenců a veteránů scény, které mi stojí za to pronásledovat. Má styl, má odhodlání a má sakra charisma! Je v tom kus nostalgie, když si člověk vzpomene na zlaté prdlé devadesátky, kterak se k němu valila lavina dobrých a ještě lepších nahrávek, ve kterých se snažil orientovat, formovat svůj vkus coby otevřeného posluchače a stačil při tom větrat sukně, neb se cítil mlád a neohrožen. Je v tom kus Prong, protože tehdejší album Cleansing zrovna letělo kolem, chytlo mne za rukáv a nechtělo pustit. Je v tom kus Řečkovic a opožděné maturitní zkoušky. Vzpomínám na to všechno rád a je jasné, že zrovna tohle album mohu za každých okolností a v různých stavech osobní náladovosti. Prostě ke mně patří.


Jeden odstavec vzpomínek by měl ovšem stačit, nerad bych zabřednul do sebelítostných řádků, které kromě mě nikoho nezajímají. Je to už pět let, co tihle thrashující titáni znovu povstali z popela, aby nám ještě párkrát dali co proto. I když povstali... oni si jen znovu dali delší pauzu, aby nabrali dostatek inspirace a síly na rozdávání. A je dobré si říct, že už pět alb plně potvrzují, že to nejsou oni, kdo tahá za kratší thrashmetalový konec. Kdepak. Současní Prong, to je výživné krmení během pár měsíců, tedy přesný opak toho, co bylo před albem Carved Into Stone. Časové úseky mezi alby se najednou smrskly na minimum.


Všechno je to o nevybité energii, entuziasmu jako za mladých let, jako by se tělo padesátníka pořád duševně zmítalo na začátku devadesátek a kalilo jak urvané z řetězu. A zatím poslední fošna Zero Days je přesně ten typ nahrávky, která tuhle energii drží pevně ve svých rukách, má ji plně pod konrolou a nechává ji tryskat z každé své skladby. Zero Days je moderní thrashová deska, kde se snoubí hardcorová divočina s melodickými a neothrashovými náladami mladých a neklidných pokračovatelů právě takových kapel jako jsou Prong. Je to spojení starých dobrých tradic a současných výzev. A je to hodně o tom, kým se Tommy Victor v posledních letech obklopil. I v jeho žilách najednou koluje mladá krev.

 

 

Zero Days je vyloženě poslechová deska. Je plná adrenalinu a je až překvapivé, kolik nápadů v sobě Prong ještě mají. Je stejně natlakovaná jako uvolněná a plná nadhledu. Tohle je zkrátka pohodovka na první dobrou. Chytlavá, ostrá, ale klidně i krotká, pokud se to zrovna hodí do krámu. A hodí se to tehdy, až řeknou Prong. Je tu několik (vlastně přesně čtrnáct) vyloženě hitovek, které by si měl každý protřelý thrasher hvízdat cestou na směnu, při první příležitosti poslat mistra do prdele a dělat přesně tak, jak celá léta dělal, nehledě na rady análních diagnostiků ústavu pro lepší zítřky.


Zero Days je klasika, která má pochopení a nestojí jen s rukama v klosetu používaného od roku 1986. Je to dobře promazaný stroj, který i po letech sešívá jak zamlada a všech čtrnáct skladeb si drží laťku dost vysoko na to, aby si člověk našel chvilku a hezky si zazlobil. Přitom je úplně jedno, který song si zrovna pustíte, pokud nemáte čas dát si po svačině celé album. Každá věc má své koule a svou vypovídající hodnotu. Pak je samozřejmě radost si tu po x letech vylévat srdéčko nad novými Prong, kteří možná nezní tak kultovně jako tehdá a vrásky na jejich čelech taky nejde rozehnat, ale jsou to pořád oni, kdo má dost síly a odvahy na to, aby ukázali kdo je tady pánem. Jo, mám radost a užívám si co to jde!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky