Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Prosternatur - Abyssus Abyssum Invocat

ProsternaturAbyssus Abyssum Invocat

Bhut2.9.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: Vychraptělý black razící krédo hnusné atmosféry s nekro náladou. Skoro až deviantsky podivínská deska s citem pro okultní black metal.

Jak záhadně dýchá obal této desky, tak stejně záhadně zní i její náplň. Možná už jste tou okultní tématikou v black metalu přesyceni a další kapela zároveň skrývající svůj původ už vás zkrátka nepřekvapí, ale jistou jiskru to v sobě pořád má. Kapela Prosternatur o sobě dala jen tak mimoděk slyšet debutovým albem Abyssus Abyssum Invocat, u kterého se na moment zastavíme.

 

Kapela nejen že tají svá pravá jména, ale dokonce i původ. Zdroje maximálně uvádí příslušnost k Evropě a projekt popisují jako mezinárodní. Výmluvně se tvrdí, že nejde o jména, ale o hudbu, s čímž lze do jisté míry bezpochyby souhlasit. Mrkneme-li se na vydavatele, kterým je Symbolic Art Productions, opět narážíme na velice strohé informace. Konkrétně na to, že dané vydavatelství má na svědomí pouze tři nahrávky. Ovšem bližší ohledání v metalových archivech napovídá, že vydavatelem je větší společnost Mercenary Musik. Ti mají na svědomí díla od slovutných jmen typu Aborym, Belphegor, Carpathian Forest, Hate, Shining a plno dalších. Lze se tedy domnívat, že Symbolic Art Productions je vtěsnáno pod křídla většího vydavatele, případně jde o jeho skrytou lóži. Ale přejděme raději k hudbě samotné.

 

Ta se na vás vyvalí hned po dohrání dvouminutového intra, které tak trochu nervně naznačuje mrtvolné zápachy budoucích tónů. Úvod totiž jednoduše zní jako mlhavý záznam němých zpěvů pohřební ceremonie. Fantazie takové kontury jednoduše vykreslí, zejména ve spojitosti s podivně rozmazaným obalem, evokující dávný trend ve focení zemřelých. Ovšem fotografie spíš dává tušit spirituální podtext, než-li ryze nekromantický. Ostatně k použité muzice sedí náramně.

 

 

Album je jako celek poctivě blackmetalové a náležitě odpuzující. Tou odpudivostí mám na mysli zejména trefně nastavenou atmosféru nahrávky. Její nálada zkrátka nevěstí nic pěkného a veselo vám při poslechu zrovna nebude. Black metal tvrdšího střihu razící osvědčenou metodu několika do kolečka omílaných riffů. Takové pojetí se musí chytit za správný konec, aby hudba samotná nespadla do nudného kolotoče. Prosternatur to dělají s citem a vhledem sobě vlastním, což dává tušit jistou ostřílenost na scéně. Je asi zbytečné hádat, kdo za tím stojí, a řeknu vám, že i takový zpěv nikoho výrazně nepřipomíná. Barva se totiž nese v takovém vychraptělém odstínu a tu a tam zaskučí trochu jinak, než jako by z posledních sil. Důraz na špinavost byl zkrátka razantní.

 

Vedle hutné těžkopádné atmosféry tu máme výraznou dávku melodií, které jsou schopny se dobře zarýt do paměti. Třeba hned třetí kus Zoroastrianism v sobě nese velice chytlavou ústřední melodii, která je veselá i obskurní zároveň. Jistá dávka dekadence se nese skrze celé album. Tomu odpovídá i vláčné, převážně střední tempo s rozladěností tolik typickou pro okultní pojetí black metalu. K dokonalosti už chybí jen mrtvolný puch z chladné krypty, který by mohl být k desce balen v podobě nasáklého hadříku. Pokud si dovedete tuto štiplavou vůni představit, zkuste si ji na chvíli překroutit do hudební podoby. V ten moment dostanete jistý klíč k albu Abyssus Abyssum Invocat. Nic veselého vás totiž nečeká. Může se to zdát jako stokrát omletá písnička, ale tady ten zmar, duch staroby a mystický náboj jednoduše pulzuje. Takže ano, deska má mou náklonnost. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky