Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
ProtoU - Anomalies

ProtoUAnomalies

Victimer24.1.2020
Zdroj: bandcamp / youtube
Posloucháno na: notebook / phone
VERDIKT: Tíživý dojem, že něco kosmicky dalekého a něco nám velmi blízkého nás v obou případech fascinuje i ničí.

Za vším hledejte ženu, zní jeden z citátů. V této chvíli jej můžeme považovat za platný, protože za ukrajinským projektem ProtoU skutečně hledejme ženu, Sashu Puzan. Po docela krátké době díky ní znovu zavítáme do tiše hlučícího světa temnoty, do laboratoře Cryo Chamber. Už na sklonku roku 2019 jsem poměrně často projížděl novou anomální projkeci ProtoU, jen tak na youtube, jako podkres pro další činnosti. A fungovalo to báječně. Jako první mi padlo do oka hudební vybavení této temné nahrávky, jako druhá mi padla do oka sama autorka a pak přišel první, druhý odklad článku... až nakonec vznikl a tady je!


Sasha se hudbě věnuje už od dětství. Je vystudovanou houslistkou a chodila také do pěveckého sboru. Pak se její hudební vize poněkud vzdálily a začala se věnovat elektronické hudbě. Zkreslené, abstraktní, zkrátka daleko od klasického pojetí. Přes všechna možná setkání, prožitky a zkušenosti se našla v hloubkovém studiu tohoto druhu hudby, fascinována temnotou a možnostmi ji rozpínat. Sasha má pod symbolem ProtoU na kontě už deset oficiálně vydaných titulů. Některé z nich jsou kooperace, další pak vlastní autorská alba.

 


Anomalies je prozatím to poslední z ranku osobních zpovědí. Tohle album je těžká zvuková nesouhra, která stylově propíná mysl a klade si otázky, na které neexistuje správná odpověď. Není to jen náklonnost k neprobádaným dálkám a poletování prostorem, je to především ztvárnění tíhy situace, blízkosti něčeho velmi nechtěného, dost pravděpodobně nad běžné síly smrtelníka. Rozhodne naše síla mysli a odhodlání. A bude to těžká zkouška.


Musím se přiznat, že mému dalšímu návratu k této kolekci notně přispělo nové studium osudu Djatlovovy výpravy na severu Uralu. Pamatujete přece Kauan a jejich sněhem zavátou tragédii Sorni Nai? Tak trochu jsem si pocitově vypůjčil i album Anomalies, aby mne znovu zavedlo na ono místo zimního varování. Díky Anomalies jsem si zkoušel osvojit přímo ty okamžiky před smrtí turistů, to  něco, co je vystrašilo, donutilo vyříznout díru ve stanu a odejít do bílé tmy. Je to ale jen zkouška, čiré osvojení si cizích pocitů jako vyvolání představ na jiném, asi až nepatřičném místě. Přitom stačilo málo. Už název Anomalies mi v tomto spojení pomohl a když slyším tu minimalisticky hloubkovou sondu někam do širé představivosti tuhé zimy, nočního nekonečna astrálu a vlastní beznaděje, vážně to jde.


Ve skutečnosti (ha!) se ale nacházíme někde jinde. Hudbu doprovází podivné zvuky podivných míst a zde působících entit. Mám neodkladný pocit, že je mi pořád někdo (něco) na blízku. Je to trochu sci-fi, trochu horror a hodně hra s vlastní představivostí. Ostatně jako vždy u nahrávek z ponurého sídla Cryo Chamber. Anomalies je směs atmosférického a velmi ponurého, děsivého ambientu. Někdy dostává nádech nekonečna a stává se silně náladovou záležitostí jako např. ve skladbě Lucid Sequences, jindy se ozvou doprovodné přírodní zvuky a terénní nahrávky a pak se dostaneme do prostředí nevlídné samoty v podzemí. A ta docela bolí.


Zvuk se stáhne do sebe, zesklovatí, znecitliví a už dávno nezírá do hvězd. Navrstvené chóry činí prostředí ještě strašidelnější a vlivem různých ruchů a zvonících ozvěn také industriálnější. Ale jinak než s dotekem odlehlých fabrik, je to zvláštní podzemní léčba, obřad, nějaký druh vnitřního rituálu (Chamber Of Visions). Nad hlavou jako by projížděla nadzemka a prostředí je celkově dost halucinogenní. Ghost in You (part I) navazuje, prostředí je nadále hodně podzemní, těžké, pocit něčeho co nelze sejmout drtí a povoluje jen velmi pozvolna. Člověk si uvědomuje, že není sám sebou, že jej něco (někdo) ovlivňuje.

 


Zmínil jsem terénní nahrávky - jsou tu zvukové vrstvy tekoucí vody, je slyšet bouřka, když je hlava venku, když slyší a vnímá. Je to ale opravdové vysvobození? To dost těžko. Stejně jako tyhle zvuky přírody, pomáhají sklíčenost alba pozvednout různé neživé vyhrávky, které na moment pročísnou atmosféru. Některé fáze alba jsou fakt hodně temné. Pak je možná dobré se vracet k těm prosvětlenějším. Jako třeba k úvodní skladbě Escape nesoucí mysl někam daleko od (do) vlastní říše nouzových pocitů. Je tu dokonce pokus o rytmiku a situace není natolik vážná, jako spíš lákavá a probouzející zvědavost. Druhá skladba Transparent Clusters pokračuje v atmosférickém míření směrem ven z hlubin, do roje světlých bodů na tmavém pozadí kosmických dálek.


To pravé temno začíná až s Electric Grounds, která dožene myšlenky do fáze velkého neklidu, nejistoty a tmavých vizí uprostřed sebepochybování. Hlava těžkne, vše je najednou jako by naruby a tělo se ocitá v hlubinách. Prostorovost je pořád nablízku, ale pomalu a s drsným sevřením se uzavírá, propadáme se níž, beznaděj roste. Je jen na vás, která poloha vám bude bližší. Vítejte v abstraktním světě ProtoU!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garfield / 24.1.20 19:21odpovědět

Poznámka k Djatlovově výpravě: Taky jsem k tomu něco nastudoval a jsem přesvědčen, že do toho byla zapletená armáda, byť nepřímo. Asi viděli nějaký odpal z nedaleké vojenské základny, což je mohlo vyděsit natolik, že rychle opustili stan jen tak, jak byli. Než se stačili vrátit, bohužel umrzli, navíc se někteří zranili pádem do rokle. Tím by se vysvětlila i podivná světla z 1. února (den před osudnou nocí) a možná i zvýšená radioaktivita (může se uvolnit při odpalu raket). Podrobněji to rozebírá Wikipedie (heslo Zánik Djatlovovy výpravy, které mi připadá dobře zpracované). Takže záhada vyřešena?

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky