Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// ... uctívej kámen jako šaman, zahalen rouškou žehnej skalám a lesním rohem slepuj rozklížený doom metal. Chovej se jako šílenec, ale zároveň nedopusť, aby se tvé umění stalo samoúčelnou uchylárnou ... //

Pylar jsou přesně takoví. Hrají doom, co doomem vlastně ani není. Hrnou husté riffy, do kterých žhne ostré jižní slunce, a které jsou neustále prolívány experimenty, z nichž ta nejvíc zřetelná složka patří prazvláštnímu využití folklórních přísad. Častým hostem je zejména lesní roh, jež dává nahrávce na pochmurné dramatičnosti a drží ji ve stavu rituální procedury.

Jádro Pylar tvoří odpadlíci ze španělských kapel Blooming Látigo a Orthodox vydávající se za podivínské kreativce žijící uprostřed polopouště. Zrovna u Orthodox si velmi dobře pamatuji, že svůj doom metal podrobili pozoruhodnému rozboru, kde nezůstal kámen na kameni a svého času platili za inovátory. Ano, mluvím o albech Amanecer en puerta oscura a Sentencia. Až do roku 2014 byl členem kapely Ricardo Jimenez Gómez, který pak definitivně přeběhl právě k Pylar. Možná také proto, že na albu Baal Orthodox na experimenty téměř úplně rezignovali a Pylar na nich pořád staví.

Album Pyedra je čtyřpísňová kolekce opěvující kámen coby kosmický symbol nadčasovosti a posvátnosti. Dlouhé kompozice jsou protkány mnoha nestandardními motivy přesně tak, aby jejich symbolika nabrala kurz obřadnosti. Je to svým způsobem taková megalitická symfonie, která nelpí na pravidlech a tvoří si ty vlastní. Hranice doom metalu jsou nabourány a byť je jeho pravý duch stále zachován, tak jeho obvyklá struktura už nikoliv.

Pylar balancují na hraně metalové věrnosti, ale ve skutečnosti mají vše pod kontrolou. Jejich hudba vyvolá reakci významně pozdviženého obočí, ale nemělo by to být ani tak šokem samotným, jako spíš dobře zvolenou taktikou a pohybem ve ztížených podmínkách. Pylar jsou v nich jako doma. Nazývat jejich tvorbu jako samoúčelnou může být také jedním z pohledů, ale osobně s ním vyloženě nesouhlasím. Tahle kapela má všech pět pohromadě a křečovitě nenutí své neobyvklé pojetí do krajností překračujících meze dobrého vkusu. A to přesto, že o významech slov "vkus" a "nevkus" můžeme dlouze polemizovat.

Já mám ovšem jasno. Pyedra je mimořádně povedené album, které hned na několika místech exceluje a je schopné živelně rozhýbat stojaté hladiny žánru. A dělá to způsobem, který bych se nebál označit jako podnětný. V mých očích se jedná o nahrávku, jenž svou vyprahlou výpravností přetlačí mnohé další interprety, jež se po kolena brodí v bažinách drone metalu a vysílají své signály s větším očekáváním, než tihle Španělé. Ano, tahle pocta kamenným symbolům je mi vážně po chuti.