Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Stál jsem připravený na značkách vyběhnout vstříc novému výtvoru z dílny oregonského labelu Cryo Chamber, ale dech mi začal docházet daleko před cílovou rovinkou. Randal Collier-Ford vtělil do nové nahrávky hrst od všeho, co se dalo po právu očekávat, ale jakoby zapomněl jinak chutný pokrm okořenit a dát mu více než jen sůl a pepř. Poslech Adventu je tak během do kopce přes překážky, který není problém zvládnout, otázkou ale zůstává, jak moc si ho užijete.

Advent servíruje obraz světa odděleného od přírodních zákonů, plného pekelných struktur, kde bijí bubny, co otřásají zemí. Zmutovaná flora a fauna projevuje známky agresivity a nepřátelství, atmosféra je plná metanu a nových, člověku neznámých prvků. Takový je "příchod" čehosi, co nasytilo půdu kyselostí a obarvilo ji do černa. Prostor podivně zbarvené přírody, kde prazvláštní struktury ozařují sloupy ohně, čeká na objevení a ukrývá v sobě příležitost k meditaci, introspekci nebo jiné formě myšlenkového cvičení.

Nahrávka obsahuje "signál" i "šum" v pro mě nerozhodném poměru. Pravdivé poznání (signál), který v našem případě reprezentují stěžejní hudební myšlenky, vyjádřené například cellem a klavírem, zanikají v nevýrazných drone pasážích, natahování či opakování (šum). Smyčce různých forem dominují první dvacetiminutové skladbě Beckoning Absurd Shapes, která prezentuje obraz bezútěšného krajiny. Dvojka Eyes Of The Temple v sobě má pár tónů, ty – zřejmě nechtíc – připomenou zvukovou kulisu scén ze seriálu Twin Peaks, kdy Silver Mustang Casino navštíví "Mr. Jackpots". Závěrečná dvanáctiminutovka The Second Wound si krátce pohrává s příjemným klavírním motivem, do závěrečné gradace vstupuje za rachotu válečných bubnů a bez dalších průtahů uzavírá celé dějství.

Co se do tří skladeb vešlo, to Simon Heath z Atrium Carceri zmasteroval s pečlivostí sobě vlastní. K výtvarné práci byl povolán indický filmař a fotograf Cyril Rana. Na dvojce Eyes Of The Temple si Randal ke spolupráci přizval žánrové souputníky Northumbria, se kterými se dělil o prostor v monotónní osmiminutové ploše. Množství hudebně svůdných momentů moderuje jejich tvůrce s malým důrazem na jejich četnost a i v těch několika málo chvílích, kdy to jiskří, plamen poznání ne a ne vyšlehnout.