Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rebaelliun - Under the Sign of Rebellion

RebaelliunUnder the Sign of Rebellion

Garmfrost13.11.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Under the Sign of Rebellion je manifestem hněvu a vzdoru.

Brazilská horda Rebaelliun holdující surové formě death metalu s vydáváním řadových alb nikam nekvaltuje. Aktuální Under the Sign of Rebellion je teprve čtvrtou deskou v pořadí. Rebaelliun se zjevili na scéně už na sklonku devadesátek, nicméně po vydání druhého počinu Annihilation sena půl druhé dekády odmlčeli. Od návratové a velice zdařilé desky The Hell's Decrees uteklo opět sedm let a vznikal tak prostor pro dohady o dalším rozpadu.

 

Rebaelliun opustili pohostinnou stáj labelu Hammerheart Records a vsadili na polského vydavatele Agonia Records, který má možnost a schopnost kapelu dostat do širokého povědomí a nakopnout tak zájem nejen pamětníků, ale i nových možných fans. Kapela sama o sobě se mnoho nezměnila. Možná už nemůžeme mluvit o naprostém extrému prvních desek. Nahrávka s názvem evokujícím ikonickou perlu všech perel se honosí krapet čistší produkcí, díky které je poslech příjemným zážitkem.

 

rebaelliun 

 

Under the Sign of Rebellion ještě nazpíval Lohy Fabiano, který s kapelou válčil přes dvacet let a vyjma debutu nahrál všechny dosavadní desky. Bohůmžel vloni zemřel, ale zůstala po něm tato památka. Jeho party drží Rebaelliun přesně tam, kde je jejich fans mají rádi. Uvidí se, jak se bude dařit jeho nástupci - rovněž basujícímu growlerovi Brunovi Aňaňa, jehož můžete znát z Postmortem Inc. nebo M26.

 

Under the Sign of Rebellion je dle slov vydavatele manifestem hněvu a vzdoru. Tentokrát proč ne? Z tohoto alba podobné emoce doslova cákají na všechny strany. Nevím, zda souhlasit se vším, každopádně Rebaelliun jsou na vrcholu svých možností. Kapela skvěle zhodnocuje své zkušenosti a přitom nezapomíná být stále vzteklou bestií, které nestačí žít z dávné slávy. Žádnou únavu postarších pánů jsem nezaznamenal. Vášnivý naturel se v jejich případě pojí s láskou k temnotě a odporu vůči vládnoucím třídám či křesťanství. Trochu klišé, viďte, ale nijak trapné. Kapele to ve svém rozpoložení sluší.

 

Máme zde jedenáct vypalovaček hnaných variabilním tempem. Stopáž necelých čtyřicet minut je pro tento styl tak akorát. Všechno příjemně odsýpá, nezahálí. Styl Rebaelliun, jak bylo řečeno výše, není bezhlavým bordelem, v němž se vyznat, je kumšt. Borci hrnou to, co umí, co milují, a čemu věří. Neobjevují nic nového, vše se odehrává na známém poli. Nikoho však nekopírují, nebudeme-li se rýpat v mnohdy hodně slyšitelných asociacích známých nejen v brazilských vodách.

 

 

Dobrý death metal v rukou Rebaelliun potěší každého milovníka ryzího stylu a dobré muziky. Kapela ví, jak docílit toho, co chce říct. Jsou suroví, ale hrubost podporují dobrým muzikantstvím. Nepřesahují nikam, jsou čistě deathovou smečkou. Tohle se nedaří každému, přejme jim tedy, ať se jim daří i s novou posilou. Nebudou to mít lehké.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky