Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Reverence - The Asthenic Ascension

ReverenceThe Asthenic Ascension

Sorgh14.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Reverence nenabízejí objevy, ale umně se pohybují na již prozkoumaném území. Dobře zahrané, silná atmosféra, to dělá z The Asthenic Ascension očekávaný prvek metalistovy sbírky.

Na našich stránkách je kapelám z Francie věnována zasloužená pozornost. Plodnost této země bych přirovnal k plodným bokům kypré horákyně. Nebo ta ženská byla chytrá? Vlastně už nevím, ale chtěl jsem říct, že o zajímavé kapely v tomto koutě rozhodně není nouze. Mně se při posledních průzkumech tímto směrem v okuláru dalekohledu zachytil hmyz, který nakonec hmyzen nebyl. Sklo mi zasvinili Reverence. Kdybych měl vyjádřit jednou větou jejich směr, tak jejich aktuální fošnu The Asthenic Ascension bych nabídnul tomu, komu Blut Aus Nord připadají už moc nelidští, ale přesto je oslovuje podobný feeling. Tedy potýrat, ale nechat při životě. Podobnost se slavnějšími krajany nacházím i v grafice obalu desky, která taktéž vyznává jazyk symbolů a temných krajinek. Přesto nelze mezi těmito kapely utvořit rovnítko, neboť po několika posleších je zřejmé, že se  jejich, na čas příbuzné cesty, rozcházejí.


Reverence se nám na svém čtvrtém albu představují v roli atmosférických dehumanizátorů, kteří na své posluchače nakládají břemena těžkých existenčních problémů a sami tak ulevují svým plotýnkám. Tu máš a poper se s tím, jak umíš. Mnoho bezohledných kapel má podobné manýry a jen zkušený konzument nepodlehne svodům deprese. Je to jen na nás samých. Za nekalou atmosférou je třeba hledat zejména hříčky nemocných kytar a umně nastavených samplů, ke kterým se nikdo nehlásí. To už tak v lidské povaze bývá, nabízí se odpověď, ale faktem zůstává, že z valné většiny padá zodpovědnost za citovou tíseň právě na jejich obvody.


Když jsem v úvodu zmínil Blut Aus Nord, tak to mohlo mnohým napovědět, že jde o tvorbu ovlivněnou industriálním vyzněním, bohatou právě na atmosférické tlaky a tahy. I zde najdeme celou plejádu kolísavých melodií a antirytmů. I jen malá ochutnávka lehce zaperlí na jazyku a láká k dalším soustům, ale vzápětí musím konstatovat, že Reverence nedosahují té dokonalosti, které již bylo dosaženo jinými někde jinde. Snad to ani není jejich cílem a záměrně zůstávají o dvě patra níž, kde si je najde větší množství fanoušků. Proč bych se ale měl spokojit s druhou jakostí, když tady už máme jednu extratřídu?

Tady je problém jak na desku nahlížet. Osobně raději volím cestu bez konfrontace, nebudu srovnávat se slavnějšími krajany a vida, najednou procházejí Reverence mojí lustrací se vztyčenou hlavou, kdy je v žádném případě nelze odhodit do koše jako zbytečnost. Argumentem pro tento postoj je muzikantsky dobře zvládnutá deska s výrazným účinkem na posluchače. Živá složka kapely, která čítá tři osoby do temnoty ponořené, se soustředí na klasické instrumenty, se kterými to umí a bezskrupulózně to do nás sypou. Tlakové vlny typu pozdní Gehenna slušně tlučou do hlavy a rozechvívají filtráty mízních uzlin. Na kytaru je naložena většina zajímavých melodií, ze kterých zebe na krku. Jako výrazné plus zasluhující si pár bodů navíc vidím momenty, kdy je dominující black prosvícen rockovějšími momenty, jako třeba ve skladbě The Descent či Psalm IV. Ve druhé zmiňované mě ale ke konci ubíjí zoufalý ženský pláč. Proboha, to mám jako poslouchat a zůstat normální? Holý nesmysl. Až na tuto malou extravaganci mě jednodušší a čitelnější pasáže fakt oslovují a straním jim více než chladným prefabrikátům. Pro ty si chodím s košíkem jinam.

Shrnuto a podtrženo, máme tady jednu z desek, která zhutňuje silné základy francouzské blackmetalové zloby ovlivněné industriálním chladem a ozvěnou kovárny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 15.3.13 21:00odpovědět

Tohle je moje první rande s Reverence, takže malá exkurze do minulosti by nebyla od věci:-)

Licee / 15.3.13 11:00odpovědět

A slyšel jsi od Reverence i jiné desky? :) Začnu-li od Chamber of Divine Elaboration a novější, pak tato nová deska je z těch tří asi nejslabší. Tak zkus i ty další dvě :-) Tím nechci říct, že by BaN nějak překonávali, jen ti zase trošku otevřou obraz o samotných Reverence a třeba i stoupnou trochu výš :)

Sorgh / 15.3.13 9:20odpovědět

Tvoje slova víceméně potvrzují můj závěr v předposledním odstavci. Bez srovnávání s BAN je to kvalitní a dospělá deska. Já přesto BAN hodnotím výš, ale to se týká spíš starších alb, poslední deska ani mě moc neoslovila.

Licee / 14.3.13 23:44odpovědět

S recenzí samotných Reverence vůbec nesouhlasím, určitě je řadím mezi špičky francouzského blacku a ne na druhé příčky :-) A pokud tou extratřídou jsou myšleni samotní BaN, pak musím jen říct, že Reverence mají navíc jen díky živým bicím, ale také i nápady, jelikož BaN se v poslední desce už jen vykrádají. Ale celkově asi BaN lepší jsou, když pominu poslední desku, ale jen o trošku. Jen můj názor :))

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky