Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

RüYYn Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

Garmfrost23.1.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Moderně znějící black koketující s deathovou surovostí protknutý zajímavými melodiemi... To je aktuální tvář RüYYn.

Chtěl jsem začít fádním – onehdy jsem se věnoval debutovému EP RüYYn francouzského jednomužného projektu RüYYn a je zde jeho následovník. Jenže onehdy v tomto případě znamená dva roky. Uf a dvakrát uf! Letí to. Co se za tu dobu změnilo v táboře RüYYn? Na první pohled nic moc. Romain Paulet je stále sám. Projekt se ovšem stal činným koncertně, kde se kolem Pauleta v koncertní sestavě objevuje např. Äaerzerath z Lunar Tombfields. Což může být příslibem dobrého zážitku. Romain Paulet v mezičase nelenil a složil materiál pro dlouhohrající počin, kterým je aktuální Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury. Vydavatelem je opět Les Acteurs de l'Ombre Productions, což znamená výbornou propagaci a nemalé peníze vložené do vydání.

 

ruyyn

 

Je mi jasné, že každého bude zejména zajímat, zda se nová deska dá poslouchat a jestli se očekávání vyvolané slibnou prvotinou setkala se skutečností. Nebudu to natahovat. Jedná se o velice slušnou desku neustále se zlepšujícího umělce. Paulet na sobě evidentně pracoval po všech stránkách. Můžu zmínit i jeho zvukařskou práci. Opět se všeho chopil sám. Jak nástrojů, tak páček ve studiu. Deska na mě působí notně energičtěji a nasypaněji. Je dán prostor každému z nástrojů. Prvotina si pohrávala s post/rockovými krucánky a výboji, avšak  Chapter II na tyhle tendence zapomíná. Minule jsem zmiňoval Immortal či Bathory coby inspirační vzory, tentokrát však ne. Dokonce i hlasově se Romain od minule jakoby pustil z otěží. Už není tolik jedovatý a ve stylu Abbatha či Satyra. Snaží se o vlastní přístup, ale ne pokaždé mu to vychází podle svých představ. Ostatně, kolik v blackovém ranku objevíte v současnosti originálních hlasů? Pouští se i do řádných growlů. Baví mě.

 

Líbí se mi, že v kytarách, razanci i dynamice jde album rozdělené na kapitoly Part IVI krapet jinudy, než se ubírají/ly minule zmíněné legendy. Naprosto. RüYYn je v současnosti projektem oděným ve zcela moderním hávu místy koketujícím s deathovou surovostí. Spíše mě napadají jiné francouzské bestie jako např. Merrimack nebo Vorkreist. Hoďte si tohle všechno do mixéru, promíchejte, přidejte relativní šikovnost a umění přijít se zajímavou melodií a můžete si představit, o čem cca Chaper II může být. Melodií v chladném a vzteklém prostředí totiž deska oplývá docela dost a kupodivu se to moc nepere.

 

 

Opět je fajn při poslechu koukat na čelní obrázek od Joanny Maeyens, která jako minule plně vystihla náladu nahrávky. Moc pěkně se na ni i její výtvory kouká (mrkněte na její webovky JOANNA MAEYENS – Art)

 

Je očividné, že z RüYYn roste dosti zajímavá záležitost. Album má mnoho tváří, drží však pohromadě. Přes zmíněnou tvrdost a přesahy k brutalitě je stále silně atmosférické a vybízí k dalším poslechům. Takový posun jsem věru nečekal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 23.1.24 9:56odpovědět

Naprosto skvěle to zní. Díky za tip. :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky