Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
RüYYn  - Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

RüYYn Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury

Garmfrost23.1.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Moderně znějící black koketující s deathovou surovostí protknutý zajímavými melodiemi... To je aktuální tvář RüYYn.

Chtěl jsem začít fádním – onehdy jsem se věnoval debutovému EP RüYYn francouzského jednomužného projektu RüYYn a je zde jeho následovník. Jenže onehdy v tomto případě znamená dva roky. Uf a dvakrát uf! Letí to. Co se za tu dobu změnilo v táboře RüYYn? Na první pohled nic moc. Romain Paulet je stále sám. Projekt se ovšem stal činným koncertně, kde se kolem Pauleta v koncertní sestavě objevuje např. Äaerzerath z Lunar Tombfields. Což může být příslibem dobrého zážitku. Romain Paulet v mezičase nelenil a složil materiál pro dlouhohrající počin, kterým je aktuální Chapter II: The Flames, the Fallen, the Fury. Vydavatelem je opět Les Acteurs de l'Ombre Productions, což znamená výbornou propagaci a nemalé peníze vložené do vydání.

 

ruyyn

 

Je mi jasné, že každého bude zejména zajímat, zda se nová deska dá poslouchat a jestli se očekávání vyvolané slibnou prvotinou setkala se skutečností. Nebudu to natahovat. Jedná se o velice slušnou desku neustále se zlepšujícího umělce. Paulet na sobě evidentně pracoval po všech stránkách. Můžu zmínit i jeho zvukařskou práci. Opět se všeho chopil sám. Jak nástrojů, tak páček ve studiu. Deska na mě působí notně energičtěji a nasypaněji. Je dán prostor každému z nástrojů. Prvotina si pohrávala s post/rockovými krucánky a výboji, avšak  Chapter II na tyhle tendence zapomíná. Minule jsem zmiňoval Immortal či Bathory coby inspirační vzory, tentokrát však ne. Dokonce i hlasově se Romain od minule jakoby pustil z otěží. Už není tolik jedovatý a ve stylu Abbatha či Satyra. Snaží se o vlastní přístup, ale ne pokaždé mu to vychází podle svých představ. Ostatně, kolik v blackovém ranku objevíte v současnosti originálních hlasů? Pouští se i do řádných growlů. Baví mě.

 

Líbí se mi, že v kytarách, razanci i dynamice jde album rozdělené na kapitoly Part IVI krapet jinudy, než se ubírají/ly minule zmíněné legendy. Naprosto. RüYYn je v současnosti projektem oděným ve zcela moderním hávu místy koketujícím s deathovou surovostí. Spíše mě napadají jiné francouzské bestie jako např. Merrimack nebo Vorkreist. Hoďte si tohle všechno do mixéru, promíchejte, přidejte relativní šikovnost a umění přijít se zajímavou melodií a můžete si představit, o čem cca Chaper II může být. Melodií v chladném a vzteklém prostředí totiž deska oplývá docela dost a kupodivu se to moc nepere.

 

 

Opět je fajn při poslechu koukat na čelní obrázek od Joanny Maeyens, která jako minule plně vystihla náladu nahrávky. Moc pěkně se na ni i její výtvory kouká (mrkněte na její webovky JOANNA MAEYENS – Art)

 

Je očividné, že z RüYYn roste dosti zajímavá záležitost. Album má mnoho tváří, drží však pohromadě. Přes zmíněnou tvrdost a přesahy k brutalitě je stále silně atmosférické a vybízí k dalším poslechům. Takový posun jsem věru nečekal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 23.1.24 9:56odpovědět

Naprosto skvěle to zní. Díky za tip. :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky