Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Satias - Onus Umbrae (EP)

SatiasOnus Umbrae (EP)

Sorgh16.2.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Příjemný black metal bez příkras, který si nehraje na vlajkonoše žánru. Podává poctivé řemeslo, kterému by ještě nějaký ten rok ve škole prospěl.

Zatím jen drápek zatnula nová rakouská chátra jménem Satias, ovšem zabolelo to. Objevila se krůpěj krve, a tak je nutné brát celou věc vážně. Co na tom, že tohle jméno dosud nikdo nepředstavil, nezveličil ani nepohaněl, tento úkol na sebe bereme my.


Satias se poprvé ozvali v srpnu loňského roku, kdy vydali své debutní EP Onus Umbrae. Obal oslovuje příjemnou, i když naprosto tradiční a stylovou krajinkou. Tmavá hradba Alp, nepřístupná a zachmuřená, z černých štítů září jen bílé logo se zbytky sněhu. Vše v pořádku, budeme se věnovat black metalu. Ten rakouský má dobré jméno a Satias mu právě přeleštili fazónu. Během dvaceti minut toho Onus Umbrae stihne říci dost. Představuje hudbu sevřenou tradicí a láskou k atmosférické tvorbě. V nastavených kulisách se rozvaluje nálada nejistoty, občasného tápání, ale nejde o nic hrůzostrašného. Spíš tajemství ukryté ve stínu hor, které s trochou štěstí objevíme, možná ne. Na cestu se vydáváme mohutným úderem bubnu, který odšpuntuje nahromaděnou energii. Ta se rozleje do široka mezi stromy a bere sebou vše, co není ukotveno kořenovým systémem do půdy. Pravidelně nacházíme místa, kde se běsnící proud zastaví, posečká a hledá směr další cesty. Zkoumavé kytarové tóny jakoby bezradně přešlapují, než zapadnou do starých, už mizejících stop, což je pokyn k dalšímu drancování sluchovodů. Tento rychlý black převažuje, dominuje a v klidnějších pasážích pouze dobijí šťávu, aby se mohl vydat ze svého maxima. Melodie poskytují vodítko, avšak nejsou brány jako rovnocenný partner.

 

Album se nedá brát jinak, než jako klasický pohled na black metal. Některé skladby jsou povedenější, jiné méně, ale v rámci celku všechny fungují obstojně. Jako maximální ústupek tvrdému podloží se dají brát příjemné, akustické mezihry, ve kterých se počasí uklidní, vítr přestane dout a nastává chvíle pro zadumanou pózu. Ve výborné Parallel Reality, která je seversky ostrá, je tenhle moment poněkud nečekaný, ale nakonec není problém ho přijmout. Stejné pocity mám i u následující skladby Inertia. Tu když si pustíte ve správný moment, tak vás ani nenapadne, že jde o metal. Na druhé straně by mohla stát skladba Regression, takový slabšák, který mě příliš neoslovil z důvodu absence silnějšího nápadu. Ani jako pořádný vytěrák do ucha nefunguje.  


Jako úvod do světa černých světel a nadšeného klení je však Onus Umbrae životaschopným dílem. Má v sobě momenty, které vzruší, stejně jako ty, na které si nevpomenu. Takže víceméně standardní black, který to hraje na více stran, a měl by se k jedné z nich více přiklonit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky