Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sekhmet - Consumed By Void

SekhmetConsumed By Void

Bhut30.11.2019
Zdroj: CD //#WWP032
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Asi to "nejmilejší" a "nejhodnější" album, které kdy Sekhmet natočili. Přesto nechybí dávka animality a vzteku.

Bez pár dní jsou to přesně tři roky, co jsme si na stránkách Echoes mohli něco povědět o nové desce Sekhmet. Ta aktuální totiž vyšla rovněž s tříletým odstupem od alba předchozího a z této rovnice pak vyplývá, že si nyní budeme zase něco povídat o Sekhmet a jejich studiovém záznamu. Novinka se jmenuje Consumed By Void a už od pohledu je jasné, že se drží tradic a zvyků představených albem minulým i tím předminulým. A hned z kraje mohu slíbit, že dojmy jsou vesměs stále stejné jako tehdy.

 

Hned v první vteřině na vás vybafne akustická kytara s melodií jemnou, což je tak trochu šok. Ale nejsme žádní ortodoxní xichti, abychom nedokázali říct, že nejen tvrdým blackem živ je člověk. To pak obhajuje i závěrečné outro, kde se ke hře dostane dokonce i klavír. Takže Sekhmet drobátko povolili otěže a popustili do své muziky i trochu té lehčí melodiky, která jim však sluší, jelikož je z ní cítit, že nejde o žádnou tupou snahu, ale o dobře zacílený prvek podtrhující potřebnou atmosféru. Vedle toho tu však máme nasekanou palbu syrových vizí blackmetalového šílenství. Živě ty songy musí rvát uši a zabíjet, což míním v dobrém slova smyslu, ale zároveň tím chci nenápadně podsunout fakt, že zvuk desky toho živočišného ducha citelně postrádá.

 

 

Je mi to líto, protože hladina zvuku nabádá k vyšší hlasitosti, což je fajn, ale barva bicích a rovněž i basy je příliš hodná. Víte, black, který produkují kapely typu Sekhmet, prostě musí mít zvuk řezavý a agresivní. Jde o to nebát se i toho zkušebnového rehearsal soundu, kde občas dojde k nezáměrným zkreslením, rozoostřením a především tam pak jde krásně cítit ta nelidská brutalita, se kterou třeba bicmen řeže do baterie, či kterak mají kytaristé nastavenou ostrost distorze. To totiž je souznění, které třeba mě osobně na těch starých blackových deskách právě bavilo. Dnes doba pokročila a s ní pochopitelně i možnosti nahrávání, což je dobře, ale trochu se z toho vytratila osobní rovina a taková ta upřímná dávka emocí a v neposlední řadě autentičnost. Z toho plyne, že byť máme písničku sebedestruktivnější, tak ta určitá uhlazenost jí zbytečně strhává na působivosti. To ovšem nic nemění na tom, že kapela pořád dokáže napsat rázné songy, které fungují. Co se mi také líbí, je fakt, že z některých momentů je cítit vtip a nadhled, třeba prostý vokální projev: „Ugh! …I say Ugh!“ a dále pak Diamondovské zaječení.

 

Struktura desky je vesměs podobná albu předchozímu a skoro bych mohl napsat to samé, co jsem psal o Spiritual Eclipse. Opět zde totiž máme i cover, který tentokrát představuje skladba Kuoleva Lupaus, jehož originál má na svědomí Horna (nikoliv Dufaq, ale finská blackovka). Sekhmet si svou verzi trochu upravili do takové údernější polohy. To se jim povedlo díky sborovému refrénu, který pak dodává skladbě patřičnou energii, který originál tak trochu ztrácel, byť se jedná o výrazně chytlavou skladbu. Jak vidno Sekhmet jsou stále plni energie (a nemyslete při tomto slovním spojení na citrusy), o čemž svědčí výživný materiál, který zde předkládají. Má to hlavu a patu. Má to šmrnc, jen ten hodný výraz… víc prasárny prosím.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky