Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsou veselí, jsou hraví, nicméně není podmínkou zaručující zprostředkovaní prožitku sedmé vášně vytáčet po večerech jejich telefonní čísla. Onou vášní, kterou za určitých okolností dokáží předat bez nutnosti vyždímání vaší kasičky a zaprodání se imaginární spřízněné duši na opačném konci komunikačního zařízení, je hudba kořenící na pomezí hard rocku, blues a jazzu. Odtud pevný a stabilní základ. Jestliže však čekáte variaci na téma Graveyard nebo podobně laděné spolky více či méně upřímně se hlásící k odkazu sedmdesátek, jejichž ustájení ve svém chlívku momentálně každé větší vydavatelství považuje za naprostou nutnost bez ohledu na skutečnou kvalitu, budete nejspíš zklamáni… anebo právě naopak.

Pánové na to jdou s panem Fištrónem pěkně od lesa a přešlapovaní v dolíčku již stokrát zvalchovaném jejich předchůdci pro ně není tím pravým ořechovým vyvrcholením. Jednoduchým stavbám kompozic a přímočarému tahu na bránu se tak dostává vítaného dopingu v podobě rozkošatělých výjezdů do teritorií sousedních, progresivně laděných království. Projednou cesta průsekem padající olověné vzducholodě zmítané funky rytmem v podobě Walking blues, jindy trpělivé skládání roztříštěného zrcadla s nápisem Opeth, sem tam lehce upatlaného od společné snídaně Cream a Rush. Hypnotické, promyšlené posouvání kolosu Travelah skrze neznámo a zpět. Nebo rozjařené, prosluněné folkové skotačení napříč probuzenou rozkvetlou loukou pohánějící Springtime Muse.

Seventh Passion nabízejí plné hrsti možností, přesto se neztrácejí v marných pokusech o progresi za každou cenu. Na ploše necelých padesáti minut nenudí, nepodněcují svrbění ukazováčku nervózně kroužícího kolem spásného tlačítka stop, právě naopak. I přes až zbytečně okatě do prostoru vystrčená Opeth okénka v Memoir of the mountain a především Deliverance závěr 7Songs, který beru více jak poctu, než cokoli jiného, stejně tak tradiční master z dílny Ecsona Waldese, sice ne zcela planýrující, nicméně při soustředěném poslechu stále únavný a plochý, svou prvotinou jednoznačně bodují.

Kostky jsou vrženy, karty odkryty, avšak esa zůstávají stále připravena v rukávech… úvodní dějství slibuje mnohé, na další sedím v první řadě.