Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shrine Of Insanabilis - Vast Vortex Litanies

Shrine Of InsanabilisVast Vortex Litanies

Garmfrost14.10.2019
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Blasfemie, okultní texty, harsh vokál, blasty a přitom thrashově ušpiněná kila a profesorská rytmika...

Před pár lety se kolega Bhut rozplýval nad debutem Disciples of the Void německého zakukleného projektu či kapely Shrine of Insanabilis. Stejně jako tehdy, i teď kapela či projekt tají svojí existenci. Na svém facebooku i metal archives není nic. Že aktuální desku Vast Vortex Litanies asi nahrálo víc lidí, prozrazují promo fotky. Ale jestli je to pravda? Ani už nevím, jestli mi to zatajování osobností připadne zajímavé nebo legrační. Nicméně je to tak jediné, co mi na Shrine of Insanabilis asi vadí. Hudba, atmosféra, vizuální stránka… vše je přinejmenším výtečné…

 

soi

 

Stejně jako předchůdce, i Vast Vortex Litanies vydává World Terror Comitee, obal vytvořil mistr David Glomba. Když si připočtete zvuk věhlasného Necromorbus Studio, vypovídá to, že nic menšího než nadprůměrnou desku nelze čekat. Kdo slyšel Disciples of the Void asi tuší, o čem je řeč. Shrine of Insanabilis se hned od začátku zapsali na scéně zlatým písmem. Kde končil slibný debut, tam začíná následovník.

 

Stylově se od sebe až tolik obě desky neliší. Jen je poznat, že pánové „tajnůstkáři“ obrousili hrany, přitlačili na pilu, vylepšili/zhoršili zvuk (dosaď si sám) a posunuli se po stránce kompoziční i hráčské. Akorát debutový obal se mi líbil víc. Ten současný přitahuje pozornost, je hozený do příjemně hnědých odstínů prokreslených černou, je přímočařejší a jedinec si nemusí tolik namáhat hlavinku. Ale já raději mlhavé metafory než jasný rým…

 

shrine

 

Lehce kýčovitý začátek dunivě rozezní naléhavou sypanici, která opravdu uhání pěkně zběsile. Když se přidá zpěv, ještě zrychlí. Nechci pitvat jednotlivé písně. Mají totiž podobný scénář, bylo by tedy o ničem ztrácet čas detaily. Rytmicky různobarevné tempo je totiž proměnlivé a žene ostatní instrumenty hlava nehlava ke krkolomným změnám. Ty však kapela drží pevně v rukou. Vatou nevycpané plochy jsou promíseny melodickými vsuvkami zlého charakteru. Pokaždé, když se skladby vrací k rubanici, uleví se mi, jako bych procitl ze zlého snu.

 

V podstatě ryzí blackové zlo je ukotveno thrashovým diktátem. Zní to blbě? Představte si blasfemii, okultní texty, harsh vokál, blasty a přitom thrashově ušpiněná kila a profesorskou rytmiku. Ne, nejedná se o žádný thrash/black s džískami, křiváky a nábojky. Ale vliv thrashe v sobě Shrine of Insanabilis nezapře. Bez kláves a sborů mi přesto na mysl občas přijdou i císařští Emperor. Možná je to dáno jen zabarvením hlasu… Nevím.

 

 

Slabinou nahrávky je pocitová závislost na jejím poslechu. Je vysoce návyková a proto nebezpečná. Je krásné poslechnout si desku, kde ruku v ruce vládne pevný řád, výborné muzikantství a silná atmosféra. Obsah i forma jsou vyrovnány. Shrine of Insanabilis už nejsou pouze slibným interpretem. Vast Vertex Litanies se v klidu zařadí mezi to lepší, co v blacku letos vyšlo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jarl / 15.10.19 11:36odpovědět

Neznal sem, ale hneď to napravím. Dobré to je. Hodně. Tolika naléhavosti v sypačkách... Zažírá se to pod kůži.

Póvl / 15.10.19 10:04odpovědět

Už Disciples of the Void byl šupec mazec. Na pokračování jsem se těšil, protože Shrines zkrátka umí. Umí hrát, masakrují i poutají. Super věc. Zatím možná i nejlepší z letoška.

Garmfrost / 14.10.19 10:42odpovědět

Tu dvacku v hodnocení dal myslím nějaký inženýr :D

Jirka D. / 14.10.19 12:14odpovědět

Já to nebyl.

Garmfrost / 14.10.19 13:48odpovědět

Jen aby! :D

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky