Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sinmara - Hvísl Stjarnanna

SinmaraHvísl Stjarnanna

Garmfrost12.4.2019
Zdroj: CD, 6-panelový digipack
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Hvísl Stjarnanna je dynamicky atmosférická, místy hodně jemná, spirituální hudební báseň. K vstřebání je však potřeba ani ne tak čas, jako citlivé vnímání a snahu poodkrýt skryté bohatství. Kdo takto k hudbě není přistupovat ochoten nebo schopen, asi velikost této desky neocení a zavrhne ji. A to je klad i zápor současné podoby černých astrálních básníků Sinmara.

Je možné, že nemám vkus a nerozeznám slabší nahrávku od velkolepé, ale na rozdíl od drtivé většiny kritiky se mi debut Aphotic Womb islandských Sinmara nejen že líbil, ale moc rád se k němu vracím. Už je to neskutečných pět let, přitom stále nacházím kouzelná místa, která mě očarovávají s neměnnou silou. Po skvělém EP Within the Weaves of Infinity jsem zaregistroval všeobecné uznání potenciálu Sinmary, čemuž se není co divit. Nyní se nabízí na přetřes album nové, svojí sílu či neduhy teprve naznačující. Hvísl Stjarnanna není totiž z těch, u kterých je po pár posleších jasné, co nabízí.

 

Kvalit kapely si zřejmě všimli ve vydavatelství Ván Records a zařadili ji mezi své skvostné koně. Oproti možná stylově bližšímu, avšak více podzemnímu labelu Terratur Possessions, má německé vydavatelství poněkud širší základnu. Držme tedy chlapíkům palce, ať se jim daří a nyní se raději vrhněme na muziku samotnou.

 

Debut byl disharmonický, zlý a vcelku ostrý. Už ono „ípko“ naznačilo větší příklon k melodiím a atmosféře, bylo proto otázkou, kam se Sinmara vrtne na dalším dlouhohrajícím díle. Hvísl Stjarnanna je album natolik nejednoznačné, že se zkraje ani nedá určit, co za tóny se to line z beden. Zda jsou harmonické či disonantní, temné nebo světlé… Zrovna tak není jednoduché ukázat a říct, jestli je výsledek povedený nebo o ničem.

 

sinmara

 

Urputně jsem zíral do bookletu a snažil se ponořit do těžkých textů, s jejichž pochopením mi pomáhaly vzrušující obrazy, stejně nejednoznačné jako instrumentální linky. Proto bylo jasné, že pro začátek bude dobré se chytnout gurutálního hlasového přednesu Ólafura Guðjónssona a užívat si vynikajících rytmů pana BUBENÍKA, Bjarniho Einarssona. Pak už to šlo samo.

 

Disharmonické postupy nebrání poutavým harmoniím kytarového básnění dvojice Jónssona s Garðarssonem. Jejich spolupráci podporuje parádní basovou hrou i relativní novic Sigurgeir Lúðvíksson. Všechny členy spojuje účinkování v Almyrkvi, ať už na deskách či koncertech, a tak je lehké pochopit onu báječnou souhru. Ostatně všichni hrají i v jiných a mnohem větších kapelách. All star sestava nicméně nebývá zárukou dobrého výsledku. Zde ale vše do všeho zapadá, doplňuje či se zvýrazňuje. Hvísl Stajrnanna není pouze black metalovou nahrávkou, je zároveň temným dílem i ucelenou poetickou malbou, kterou je dobré nepitvat, ale nechat se jí unášet.

 

Islandsky šesti-písňová seance působí mnohem mohutněji, než by se od dvaačtyřicetiminutové desky očekávalo. Není možné určit vrchol alba. Každá skladba má své nezaměnitelné místo. Zneklidňující Apparitions posluchači dveře neotevře, spíše mu jimi třískne před nosem. Já osobně jsem měl pocit prozření až takřka v závěru. Úr kaleik martraða mě zpřístupnila cestu do mlhavě bolestného světa Hvísl Stjarnanna a poukázala, že předchozí Crimson Stars je ještě silnější ve své hrůzyplnosti a mohutnosti pocitů a že jsem si nevšiml velkolepé The Arteries of Withered Earth a že se mám připravit na katarzi titulní kompozice, album uzavírající.

 

 

Hvísl Stjarnanna je dynamicky atmosférická, místy hodně jemná, spirituální hudební báseň. K vstřebání je však ani ne tak čas, jako citlivé vnímání a snahu poodkrýt skryté bohatství. Kdo takto k hudbě není přistupovat ochoten nebo schopen, asi velikost této desky neocení a zavrhne ji. A to je klad i zápor současné podoby černých astrálních básníků Sinmara.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky