Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skagos - Chariot Sun Blazing

SkagosChariot Sun Blazing

Victimer26.1.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Proměna Skagos z lesních šamanů v malý lesní orchestr aneb další vítaný návrat po letech. S radostí i rozpaky.

Na některé desky nedám dopustit ani po letech a až budu velký, všechny si je pořídím v odpovídajícím formátu. Jsou to moje klenoty, na které myslím. A mezi jeden takový skoro zapomenutý řadím kanadskou (v současnosti působící na severozápadě USA) dvojici Skagos, respektive jejich druhé album Anarchic vydané v roce 2013. To u mě vyrostlo v jednu z nejzásadnějších nahrávek na poli atmosférického, chcete-li kaskádového black metalu. Přírodní, mystický a šamansky pojatý materiál tří dlouhých skladeb, které v sobě obsáhly mnohé a album jako celek působí až magicky. I dnes po letech. Pak ale Skagos zhasl oheň a já trochu zapomněl. Jen když byla ta správná chvíle na naturální černý kov snoubícího v sobě staré mýty s chutí borůvkového koláče, proč nesáhnout právě po Anarchic. Skagos jsem si tehdy soukromě cenil stejně vysoko, jako mi v časech svých prvních alb dopřáli Wolves In The Throne Room nebo Agalloch. Zkrátka hodně.

 

 

No a skoro po dvanácti letech je tu najednou pokračování v podobě třetího alba Chariot Sun Blazing. Ani jsem tomu nevěřil a vše důkladně zkontroloval, jestli nejde jen o shodu jmen a jiný druh muziky. Ale ne, je to ta samá dvojice Hawes - Symonds a jejich přírodou vonící black s přesahy. V tomto případě se více šplouchá do post-rockových vod a pod taktovkou smyčcově-dechového doprovodu. Základem budiž pořád kaskády strmých blackových strání, ale tentokrát je více cítit, že to není jenom o nich. Nové album Chariot Sun Blazing je takový malý lesní orchestr, který tvoří smyčcový kvartet, tuba a roh. A právě tyhle nástroje se výrazně podílí na novém zvuku.


Skagos jsou pořád věrní souznění s přírodou, ale už nezní tak divoce a už vůbec ne šamansky. Jsou naopak serióznější a vážnější ve svém přístupu k atmosféře. Vadí, nevadí... to si rozpleteme níže. Kapela je pořád nakloněna přírodnímu spiritualismu a na albu jsou pořád agresivní, pudové kousky. I přesto je však novinka ve znamení touhy po novém pojetí. Isaac Symonds je konstruktér Skagos a jako takový se ujal i aranží doprovodných nástrojů. Těch se pak chopili hosté, kteří následovali zadání hlavního skladatele. A rozehráli ten malý severoamerický lesní orchestr velmi slušně, protože je to hlavně on, co barví nový zvuk Skagos.

 


Kapela se tentokrát vykašlala na dlouhé epické skladby a vsadila na více skladeb skromější minutáže. Je to přehlednější, učesanější. Učesanější je i celkový projev Skagos. Takový vyzrálejší, pokud to není v tomto směru úplně sprosté slovo. Magie vyprchala na úkor přehlednosti? Mně tahle rovnice právě takto vychází. Cosi neviděného, kouzelného je pryč a slyším více ladnosti a touhy po vyváženější struktuře skladeb. Jeden malý háček je pak v tom, že mě materiál desky pouští do těch hlubokých údolí, kam jsem byl zvyklý tajně nakukovat, jinou cestou, než na kterou jsem byl léta zvyklý. Nakonec se tam dostanu, takže by neměl být problém jak, ale hlavou se mi honí, jestli je to trasa, kterou budu chtít chodit. Což není dobré znamení. Skagos to v sobě pořád mají, protože i s novinkou umí navodit kousek euforie tam, kde to člověk ani nečeká..., ale je to jiné, obyčejnější.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/skagos%20band.jpg


Kapela vyvážila svůj zvuk a propojila záběr se vší pečlivostí. Chybí mi ty okoralé blair witch momenty, kdy se člověk strachoval, jestli dojde z lesa v pořádku. Uplynulo pár let a album Skagos je víc příjemnou procházkou, než dobrodružstvím. Dnes zní trochu jako Sear Bliss zahalení ranní rosou těch strmých údolí, ve kterých se dříve odehrával zvláštní rituál spojení s přírodou. Nová kapitola dává této atmosféře jiný tvar. Víc symfonie do ponurých koutů a víc hřejivosti do míst, kde by šlo divočit a žít z mála. Ale Skagos chtějí tentokrát víc. Musím si přiznat, že s novým albem bojuji a jeho silná atmosféra na mě doléhá chladněji, než bych si přál. Na můj vkus je to až moc snaha o umění...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky