Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skáld - Vikings Chant

SkáldVikings Chant

Bhut9.3.2019
Zdroj: CD-R // promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Závan severního větru až do vašeho obýváku (nebo kde to máte repráky). Svěží magická folklórní hudba dálného Norska je nyní na dosah ruky. Francouzi Skáld jej umí přednést jako rodilí mluvčí.

Pojem Skáld je označení pro básníky a jiné veršotepce, který se zachoval ve staré norštině. Další detaily tolik neznám a mohu jen zbaběle odkázat na wikipedii a jiná encyklopedická moudra, která můžete mít po ruce. Já mám v tuhle chvíli (psaní recenze) něco alkoholu na stole a v útrobách, takže jsou mi souvislosti trochu ukradené. Má to hned několik důvodů, jednak se nepovažuji za seriozního žurnalistu ale fanouška, a jednak mi dal daný žánr trochu zabrat, protože jej v přehrávači nehostím takřka vůbec.

 

Skupina, či snad projekt Skáld je ryze folklorního ražení a odkazuje se čistě na severskou a vikingskou éru. Hodně se hovoří o Norsku, od kterého umělci čerpají ze všeho nejvíce, což je svým způsobem zajímavý jev, neboť kapela samotná je z Francie. Já nejsem velký fanda čistého folku, ačkoliv mi jeho občasný poslech nevadí, ale psaní recenze si vyžaduje víc, než jeden či dva poslechy. Tak jsem musel přistoupit k podpůrným prostředkům vhodným k udržení mysli a jejího částečného rozmočení ve snaze vytvořit nasakující houbu okolního dění. Což je trochu náročná, leč příjemná disciplína, ale nechme chlast chlastem.

 

Pokud zmiňujeme norskou folklórní hudbu a její novodobé zástupce, možná si někteří z vás vzpomněli na jména, která jsou s tímto aspektem spjatá. Určitě by vás mohla napadnout Wardruna. A to je vlastně správně, neboť právě k ní bych celé hudební snažení (které je vážně kvalitní, nikterak degradačně jsem toto nemyslel) mohl přirovnat. Ovšem zde vidím nejbližší paralelu s prvotním albem Runaljod – Ragnarok. To novější (shodou okolností) se jmenuje Skald a jeho obsah už mi přišel více utahaný a osobně jsem v něm nenašel mnoho sympatií, spíše několik dobrých důvodů k rozčílení. Já ty zpěvy nějak nedávám a ta unylá atmosféra mi zkrátka nic neříká. Asi teď špačkujete (pokud máte jejich tvorbu rádi), ale berte v potaz i pohled z druhé strany a zároveň doporučení, že pokud vás Wardruna baví, tak vás bude bavit i Skáld. A to teď nemyslím zle, neboť právě u frantíků jsem našel kouzlo, které mi Norové nedali. Možná je to taková ta přehnaně vložená energie do snahy, aby výsledek vyvolával mnohem mocnější pocity, než která mohla skutečná dobová muzika dodávat. Ale nenechte se zmást, Skáld nejsou jen tupí válečníci, ale dokážou svou melodikou navodit různorodé pocity.

 

 

Druhým srovnávacím prvkem jsou nahrávky Ivara Bjørnsona a Einara Selvika. Tedy Skuggsjá a Hugsjá, se kterými může Vikings Chant hodně dobře koketovat. A zde má znalost norských ryze folklorních kapel končí. Můžu sice přihodit jména jako Rapalje a Omnia, ale první jmenovaní se věnují spíše irskému střihu a Omnia nasává od všeho trochu, aby pak do skladeb vkládala poznatky současnosti. Spíše mi jde o to srovnání, protože nejde ani o metal, ani o rock, ale ryze jen o folklór s maximálním využitím dobových nástrojů, jejichž jména si nejsem schopen určit, natož zapamatovat.

 

Možná jste nabyli dojmu, že nejsem ten správný recenzent k ohodnocení díla od Skáld, ale vězte, že tak natvrdlej zase nejsem. Když je něco kvalitní, dokážu to ocenit, ačkoliv se nemusí jednat o můj hlavní směr. A právě ve Skáld tu kvalitu vidím. Jde především o výběr tří velmi kvalitních vokalistů, kteří by tu desku dokázali utáhnout i stylem a cappella. Líbí se mi její zvuk, který umí pracovat s atmosférou a její příležitostná gradace. Žádné umělé hlasité kreace. V atmosféře se pak střídá magičnost s výpravností. Veselých tónů zde mnoho není, deska je to možná až příliš vážná. Už kdysi, když jsem poslouchal staré irské kompilace lidových skladeb, kde mě bavila jejich rozmanitost, která dokázala přecházet od chlastání k pláči a volně se překlenout až v útok. Takové rozmary mi tady zase trochu chybí. Ale i tak si myslím, že Vikings Chant udělá radost všem, kteří mají tradiční hudbu Skandinávie, respektive Norska, rádi.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 15.3.19 8:28odpovědět

Po mnoha velmi pozorných poslechových štacích musím uznat kvality tohoto alba. Je to taková light verze skandinávského folklóru, nejde do hloubky, drží se u břehu. Šamanství tam je, ale ne tolik jako u Danheim. Wardruna je od tohoto ještě podstatně vzdálenější. Není to ani zdaleka tak temné jako Heilung, přesto instrumentálně zdatné, koncepčně zajímavé. Rozhodně nadprůměr a jistota toho, že to není pouze kopírování v současnosti populárního stylu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky