Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jsem rád, že se mi občas dostane do rukou muzika, která se nebere zas tak vážně a přesto by svou kvalitou klidně mohla. Slečna Anal Phabet natočila dílo jménem Zombie Business a od samého začátku do konce je to jízda. Jak po stránce hudební, tak po stránce humorné a občas mne dovedla vyloženě překvapit.

Když na mne při zkoumání CD vybaflo osmnáct skladeb, říkal jsem si, že to bude krkolomná cesta. Ovšem útroby ukázaly svou pravou tvář a jejich síla se záhy projevila. Písní je sice dost, ale hravě se vejdou do necelé hodiny hrací doby, i když v případě téhle Slečny bych možná skousl i víc. Ptáte se proč? Protože se u toho náramně bavím! Ale popořádku. Nejprve si vyhraňme linie, kde se budeme pohybovat. Můžeme totiž kapelu schovat za nic neříkající pojem crossover, ale já se ptám, proč se bát obyčejného označení metal. Tohle je prostě metal, který si po trošce ukousl z každého žánru. Jsou zde prvky thrashe, deathu, chvilkami i blacku a v neposlední řadě se nebojí zabrousit i do punku.

Celé album je především syrové díky rozechvělému zvuku bicích a hřmotnému boostru kytar. Na tento základ jsou pokládány rozličné vokály, které svou barevnost volí podle zaměření jednotlivé skladby. Určitě bych neměl opomenout samply – doplňující, oživující, rozesmívající. Jsou nenápadné, nebo naopak strhují hlavní pozornost a především jsou střízlivé. Co je však nutné zmínit, jsou jednotlivé skladby, které jsou mnohdy tvořeny coververzemi. Nejedná se o takové ty covery, které se snaží co nejvěrněji zachovat originální znění, nýbrž o vlastní pojetí originálu. A právě z těchto coverů čiší čistá zábava. Jsou skvěle zahrané a výborně doplňují zbytek díla. Však už při vzpomenutí samotného názvu alba Zombie Business si možná vzpomenete na debutovou práci Megadeth. Pro jistotu je na vsádce ještě uveden doplňující doslov …And Business Is Good!.

Intro nazvané Můj Bůh je sice jako vystřižené od nějaké nu-metalové bandy, či hip-hopového interpreta, ale zbytek desky hovoří jednoznačně jiným argotem. Následují vypalováky a drtící skladby typu Kozy a prcina, Krev Krabatova nebo Krmelec v plamenech a oba Havrani. A pak se začnou různorodě střídat coververze s vlastní tvorbou. Nebo alespoň nemám tucha o tom, že by zbytek byl z jiného pera. Zazní tak skladby, které mají sice velkou váhu, ovšem jejich sláva možná drobátko pohasla. Jde totiž o věci typu: Propaganda (Sepultura – Propaganda), Chcípni, když jsi mrtvý! (GG Allin – Die, When You Die), Mrtvá kopretina (Tiamat – Sleeping Beauty), Ticho a strach (My Dying Bride – My Wine In Silence) a především mne totálně překvapila a rozsekala závěrečná věc Scabs, Guns And Peanut Butter, kterou v originále spáchal Marilyn Manson na svém jedinečném EP Smells Like Children.

Naproti tomu kapela zakomponovala do desky několik netradičních skladeb, které poslech notně oživují, třeba taková Shoot @ Dolphins je jakoby vystřižená ze hry z dávných dob, kdy světu vládly osmibitové pazvuky. V celém albu se toho nachází vskutku hodně. Má to svůj řád a svůj smysl, album se poslouchá příjemně a jsem rád, že se nepřejídá. Z desky je cítit originální smysl pro humor a dělání si srandy ze sebe samotných. A v tom to celé vězí - postavit vedle úderných metalových skladeb hradbu smíchu. Právě proto jsem si tohle dílo vcelku oblíbil a vracet se k němu budu určitě rád.