Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Slunovratovy paprsky - Slovo

Slunovratovy paprskySlovo

Jirka D.9.10.2018
Zdroj: CD-R v 6-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: Pioneer PD-S504 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Složitost a náročnost jsou skvělé věci, ale nic se nesmí přehánět.

Skupina Slunovratovy papsky je hudební uskupení, jež v průběhu své letité existence prošlo třemi významnými kvazistacionárními stavy, kterými jsou skupiny označované  v mluvě běžných smrtelníků jako Slunovratovy paprsky aneb paleocerebellární guanosindifosfát (tvorba z let 2010 - 2012), Slunovratovy paprsky aneb syndrom kontinuální reminiscence (tvorba z let 2012 - 2013) a Slunovratovy paprsky aneb prostor diskrétní anticipace (tvorba r. 2014 a pozdější).

 

Tuhle pasáž jsem zkopíroval z oficiální biografie uvedené na bandzone profilu kapely, protože zcela upřímně přiznávám, že jsem si netroufl přepsat ten text svými vlastními slovy tak, abych nějak nepozměnil jeho smysl nebo nezapomněl na něco důležitého. Vlastně tomu tak docela ani nerozumím a obecně bych se odvážil napsat, že téhle kapele nerozumím s univerzální platností.

 

Slunovratovy paprsky band

 

Deska Slovo k nám doputovala po předchozí domluvě a varování, že s náma se mnou nebývá snadné pořízení a že umím psát jen tak, jak to slyším. Kamarádšofty stranou. Pravděpodobně mě zaujal obal, který sice na můj vkus až příliš okatě vykrádá The Division Bell od Pink Floyd, ale tak nějak jsem si říkal, že slovo a naznačená komunikace mezi lidmi je téma živé, aktuální a že nějak jej převést do hudební roviny stojí vždycky za snahu a za pozornost. Navzdory tomu jsem se ale s touhle deskou i po několika pokusech nenaučil komunikovat, a to ani v holých větách. Proč to?

 

Předně si dovolím kapelu někam zařadit, ať máte povědomí o tom, do čeho jdete. Slunovratovy paprsky hrají rock, to za prvé. Nehrají ho ale tradičním rock’n’rollovém schématu a s využitím běžných, posluchačsky vstřícných postupů. Nejsou moc melodičtí, rádi experimentují, důraz kladou na rytmiku, matematickou přesnost, časté zvraty tempa i rytmu. Z domácí scény určitě stojí zato zmínit První Hoře, případně Už jsme doma. Takže ano, je to rock teatrální, chcete-li intelektuální, náročný a vyžadující adekvátně náročného posluchače. Nic pro masy, žádný radio-friendly kindr rock.

 

Problém s touhle kapelou (tedy můj problém, vy to můžete mít jinak) není ani tak po hudební stránce – ta mi přijde nápaditá, přiměřeně složitá, technicky zajímavá a současně živelná a dravá. Problém mám s texty a zpěvem. Textům nerozumím (možná jsem se nesnažil dostatečně) a zpěv mi přijde strašidelně strojený a bohužel natolik výrazný ve zvuku kapely, že dopadá na všechno ostatní a to pak táhne nekompromisně dolů. Vlastně si vůbec nejsem jistý, jestli je to celé myšleno smrtelně vážně (bohužel je to pravděpodobnější varianta), anebo je to jistá forma hudebního humoru, kdy výsledek jen naráží na to, že můj smysl pro humor je někde jinde. V každém momentu desky pak docházím k závěru, že kdyby byla nahraná čistě instrumentálně, bavila by mě o světelný rok víc.

 

 

Kapela je totiž instrumentálně dost šikovná a její technicky zvládnutou a dobře vymyšlenou hru si užívám – zkuste třeba začátek čtvrté skladby. Zvuk alba je navíc dotažen k slušné razanci, která je rozhodně ku prospěchu věci – kapela zní skutečně rockově, důrazně a ne jako salónní princátka do kavárny. Bohužel ale někam tam směřuje přehnanou složitostí textové stránky alba, která je prošpikovaná archaismy, metaforami a dalšími, veskrze básnickými prostředky, které v rockové hudbě můžou mít svůj neoddiskutovatelný prostor, ale stejně tak snadno můžou zavánět snobstvím. V případě Slunovratových paprsků nechci soudit, tak hluboce do svědomí kapely nevidím a vidět nechci. Fakt je ale ten, že na můj vkus je to celé dost strojená přehlídka, které by trocha přízemního primitivismu jenom prospěla.

 

Slunovratovy paprsky - Slovo CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky