Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Snyder - Demons Eat Baby Carrots

SnyderDemons Eat Baby Carrots

Jirka D.1.6.2017
Zdroj: bandcamp / mp3 (320 kbps) // promo od kapely
Posloucháno na: PC // Evolve Blues R222 / Sennheiser HD 202
VERDIKT: Garážový rock forever, aneb tenhle žánr asi nikdy nezemře, protože k životu mu stačí strašně málo. A Snyder jsou garáž se vším všudy.

Grungeoví nihilisti Snyder se po dva roky starém EP Lucky Peanut vrací, tentokráte s regulerním albem Demons Eat Baby Carrots, které vyjde na CD a MC. Deska obsahuje dvanáct písní, reflektujících další dva roky života nádražních krys v železobetonové děvce, jménem Plzeň, se vším, co k tomu patří. Průrazný špinavý riffy, dobře mířený popový melodie, upřímný texty a hlavně to srdíčko!

 

Tak přesně tahle zpráva nám došla do e.mailu a mě by zajímalo, co vy na to? Zaujala? Nezaujala? Pustili byste si desku uvozenou tímto? Já jsem to udělal - jednak jsem od Snyder už něco málo slyšel, jednak jsem něco málo slyšel i o nich a pak já rád starý grunge, když to ještě byl grunge. Ale aby nedošlo k mýlce, desky Pearl Jam, Soundgarden i Alice in Chains si kupuju do dneška a více méně je mám rád.

 

Snyder band

 

Nicméně Snyder mají s uvedenými kapelami společného jen málo a je třeba uvést jméno čtvrté - jasně, Nirvana. Tam směřují všechny myšlenky při poslechu, odtud pramení všechny inspirační zdroje, tam je potřeba hledat vzory. Ostatně právě tohle - a řekněme si to rovnou - je určitě nejslabší článek nahrávky. Ta podoba je tam prostě moc velká a místy to skoro zní jak pokus o revival, a to bez ohledu na to, že Snyder fungují rovněž jako power trio.  

 

Kolem toho se pak točí tak nějak všechno. Životní zpruzenost nihilismus přiznává už nahoře uvedená zpráva a o náplni textů je pak prakticky rozhodnuto. Na druhou stranu si jasně vzpomínám, že tak před deseti patnácti lety bych se asi cítil jak ryba ve vodě a i v této době mi je tento způsob bližší než bláboly intelektuální hloubka noise rockových kapel blízkých Praze. Lze pouze litovat, že se vše odehrává v angličtině, protože s ohledem na zeměpisné působení (a ambice) Snyder by mi čeština přišla jako mnohem logičtější řešení.

 

Hudební obsah jsou základní poučky garážového rocku a k životu i štěstí to naprosto stačí. Neobjevuje se nic, nic se ani nekomplikuje a kytara má na můj vkus až příliš tvrdý booster, ale s tímhle vším lze existovat. Stroj se zadrhne jen občas (Trumpsucker, Exit to Cockshire) a většinou hrne tak jednoduše, že vlastně nemá co zkazit.

 

 

Slabou stránkou jsou bohužel vokály, kterým je dobře v takové polo-křikové poloze, ale jakmile se rozhodnou pro cokoliv jiného (práce s hlasem, nedejbože zpěv), nastává průšvih s nádechem lokálního undergroundu (obzvlášť tragické v Karma Dept). A když se k tomu přidá ne vždy přesvědčivá výslovnost, dojmy jdou dolů směrem k pivnímu punku bez pardónu.

 

Takže garáž. Takže hromada špíny, vzdoru a hlavně nic neřešit. Protože jinak by se děly věci, co ani papír nesnese.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 25.6.15 6:15

Za mě je to o pět bodů méně (snad jenom, že příště může přijít téměř cokoli). Každopádně pro mě momentálně vedle Stevena deska roku, to bez debat. Absolutní závislost, absolutní slast. Hudba, která se u mě strefila snad ve všem do černého. Jen ty bicí... netřeba mluvit... Souhlasím stím, že všechno co doposud vydali, je špička. Novinka to ale překonává.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky