Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čtvrtá deska Social Party? Snad jsem to spočítal dobře. Tahle kapela ze severu vlasti nabrala na předchozí nahrávce trochu jiný vítr, i když jeho náznaky byly – při zpětném pohledu – patrné už na albu „Zbytky našich nadějí“ (2010). Dříve nirvánovsky špinavý rockový sound byl zadupán do podlahy těžkou botou hutných kytar a vše se drží při zemi jako mlha na blatech. Nazvěme si to třeba sludge. Nebo zpomalený hardcore, to se líbí mně. Ale je to jedno.

Na bezejmenné novince Social Party v podstatě pokračují v duchu desky „Prolomit ledy“, ale kdo by z téměř tříletého rozestupu čekal dotažený a propracovaný výsledek, bude nejspíš jako já lehce zklamán. A tím ani nemyslím skromnou stopáž, která je tak jako tak u SP zvykem, nebo fakt, že hudební nosič se nedostal do lisovny a zavděk je třeba vzít páleným kompaktem. Problém je jinde.

Kvalitní celek tvoří vychytané detaily a rozdíl mezi dobrým a výborným dílem je 100 % práce navíc. Takže? První pohled na digipak a první problém – název stejné skladby dvakrát jinak, vzadu v tracklistu u uvnitř se to nesetkává. „Dobru Noc Amenra“ vs. „Dobrů noc“, „Drunken Indian Sailor“ vs. „Drunken Indian Saylor“ a podobně. Drobnost? OK, proč ne. V uvedených textech chybí pátá skladba. Záměr? Dost možná. Update: Tak změna, text páté skladby je na potisku disku (chyták na recenzenty!), čehož jsem si při přehrávání nevšiml. A mimochodem je to fakt blbej nápad. Ale to není vše. První poslech a zjištění, že zpívané a uvedené texty se na mnoha místech nepotkávají. Improvizace ve studiu? A když už jsem u toho, ulevím si ještě od jedné bolesti – falešné vokály a hlavně nafrázování textů do hudby. Nepovedlo se, není to dotažené a celou dobu mám dojem, že jde o nějaké první demo, které chtělo vychytat, vypilovat, doladit, spasovat do sebe. Jako typickou ukázku zkuste „Jewish“, ale na stejný problém narazíte v podstatě u každé skladby.

Ztotožnit se s muzikou, nařvanou hlasovou polohou (ty čistější „zpěvy“ fakt prosím ne) a celkovým pojetím produkce SP pro mě není problém, jejich směřování do kytarových atmosfér a uchopení ala Neurosis mě oslovuje. Líbí se mi gradující pasáž v „Dobrů noc“ (nebo taky „Dobru noc Amenra"), kytarové kontrasty „Post-apocalyptic“ nebo motivy v „Na stěnách“. Tam všude (a nejen tam) se dají dohledat zajímavé a fungující nápady tažené především strunami, i když nezastírám, že na mnoha místech mám dojem nedořečené myšlenky, nedokončené výpovědi, se kterou by šlo i nadále pracovat, rozvíjet jí a vytěžit z ní maximum (právě „Na stěnách“ je useklá hodně okatě).

Vrací se mi tak již výše uvedený pocit nedotaženosti, což zamrzí dvojnásob vzhledem k faktu, že momenty hodné pozoru by se na desce našly. Jakoby to chlapi nabouchali na první dobrou a s úlevou „serem na to, takhle to stačí“ opustili studio. Rozdíl mezi dobrým a výborným dílem je 100 % práce navíc. A zůstat v průměru asi tolik nebolí.