Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sól án varma - Sól án varma

Sól án varmaSól án varma

Garmfrost9.6.2023
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Atmosféra Sól án varma je zmutovaná islandskou temnotou a nepropustnou mlhou.

Islandské kapely mám rád. Za pár let se z mnohých staly ikony a z pořád hodně mladých muzikantů legendy. A právě tyto legendy spojily své síly a před časem vystoupily pod názvem Sól án varma na speciálním koncertě. Nyní zřejmě přišel čas nenechat takový materiál ladem a nahrát ho ve studiu, nebo lépe řečeno studiích jako regulérní album.

 

Hvězdný projekt tvoří lidé z Misþyrming, Svartidauði, Naðra, Árstíðir Lífsins, Carpe Noctem, Vormlust nebo Skáphe. Většinou takto hvězdně sestavený tým vybledne pod tíhou svých eg. Občas se však zadaří. V případě Sól án varma to platí stonásobně. Překvapivě není hnací silou disharmonie a black, což je prvním předpokladem s přihlédnutím k domovským kapelám členů projektu. Sól án varma je veden jako atmosférický black/doom. Při bližším ohledání samozřejmě zjistíte, že ano, ale atmosféra Sól án varma je zmutovaná islandskou temnotou a nepropustnou mlhou. Název Slunce bez tepla plně odpovídá nejen projektu, ale hlavně eponymnímu debutu.

 

Názvy skladeb jsou vskutku rafinované Afbrigði IAfbrigði XII. V překladu Variace. Pánové vystupují pod iniciály, nástrojové obsazení však tají. Ono je to jedno. Všichni hrají na všechno a vlastně jsou skoro všichni i zpěváky. Ať už je to jak chce, album drží krásně po kupě. Hlasy se střídají, ale nijak zvlášť často. Umí i mlčet a nechat znít pouze hudbu. Á propos hudba. Některá místa jsou vskutku velkolepá. Freneticky vás vyhodí do vzduchu, aby vás vzápětí vcucla do víru a mrskla s vámi o zem. Zmínil jsem stylové rozhraní, ale to je uvedeno pouze na okrasu. Cítím za vším i mocný dotek dark ambientu. V pár okamžicích se ozve také deathová surovost.

 

Album je fest dlouhé a ne každý snese tak velkou porci. Dvanáct skladeb vyžadujících si plnou pozornost a plocha bez mála sedmdesát minut je pro tuto muziku dost. Nevím, jak jiní, ale já bych dal klidně i kus navíc. Sól án varma pracuje s hudbou jako malíř s plátnem. Hodně záleží na představivosti a ochotě, nechat se vláčet. Nesvazují ho žádné hranice, pánové jsou vyhraní a zkušení v mnoha stylech, tudíž podobný trip zvládnou naprosto v klidu.

 

Nedá se říct, že by ta či ona skladba byla výrazně lepší. Takto Sól án varma nefunguje. Ovšem nejsilnější oživení přináší krapet přímočařejší pátá Variace, kde zazní vedle všech křiků, growlování a sípotu také mohutný basbaryton. Jiná než ostatní je Variace XII, což je závěr a ryzí ambient. Jakmile sedmdesát minut skončí a vy máte ještě chvíli čas, je dobré si album dát znovu. Je to síla.

 

 

Zvuková stránka i ta grafická zaslouží tutéž chválu, co muzika. Producentem, který seděl i ve studiu za nahrávacími mašinkami, je člen kapely D. G. Mix s masteringem kapela poslala do Orgone Studios do rukou Jaimimu Gomez Arellanovi (mimo jiné Grave Miasma nebo Insomnium a Cathedral). Čehož výsledkem je správné rozpětí temnoty a členitého prostoru. Cover art dostal za úkol vytvořit pro Sól án varma věhlasný Costin Chioreanu a sigil Metastazis (Antaeus, Alcest, Amorphis, Arkhon Infaustus – zůstanu pouze u A, ale i dál je to samá pecka – BAN třeba)

 

Je evidentní, že jsem nekriticky nadšený. O žádné slabině zde nevím a moje recenze je ryze fun friendly a přívětivá chvála. Jsem nadšený, že Sól án varma vzniklo. Zatím nevypadá, že se mi hodlá zprotivit a oposlouchat. Jedu ho každý den. A půjdu do limitovaného digipaku. To se musí. To se nedá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 9.6.23 15:17odpovědět

Hustota! Ty doomové pasáže jsou top. Stopáž je ale úmorná.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky