Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spectral Wound - Songs Of Blood And Mire

Spectral WoundSongs Of Blood And Mire

Sorgh23.9.2024
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Album pro krátkou potěchu, životnost jepice. Spectral Wound se s tím nemažou a předkládají jednoduchý a šlapavý black s lehce punkovou náladou.

V pošmourných blatech black metalu se pohybují různá stvoření. Některá jsou mírnější, jiná vzteklá a nepřátelská. Při toulkách francouzskou částí Kanady je možno narazit na chlíváky slyšící na jméno Spectral Wound a u nich bych na zacházení v jemných rukavičkách nespoléhal.Kapela vznikla v roce 2015 a tentýž rok vydala svoje debutní album Terra Nullius. Když jej srovnáte s aktuální deskou, tak pochopíte, že pokrok je v jejich případě sprosté slovo a nehodí se o něm vůbec přemýšlet. Zvuk, krákání, hudební smýšlení, to vše se liší jen malými rozdíly a kapela tak nastavila svůj obraz hned v začátcích.

 

Pro krátkodobou potěchu černé duše můžu s klidným svědomím doporučit jejich nové album, které o svých útrobách jasně napovídá svým přímočarým názvem. Z krve a marastu, ano, takový black metal tu máme a pokud si ho pustíte do baráku, budete moci sledovat jeho mizerné šlápoty na koberci. Songs Of Blood And Mire se s nějakým bontonem nezdržuje a hned dává na vědomí svoji ignoraci slušného chování. V jeho stopách jde špína, neučesaný zvuk a rachotící energie. I když se bavíme o black metalu, nemůžeme pominout silné vazby na rock´n´rollový rytmus a drajv, je možné cítit punkovou nesvázanost a nechuť se slušně obléci. Šlapavé tempo je schopné vyvolat horečku sobotní noci i u člověka bez černých úmyslů, který se dosud spokojil se sobotním kulturákem a s Kaťák revival na pódiu. Některé skladby jako třeba Aristocratic Suicidal Black Metal mají opravdu blíž k rocku jako takovému a s černotou jej pojí hlavně nakřáplý nezpěv.

 

Prim však hraje temnější stránka věci, špinavý a chrčivý dech blackmetalového undergroundu. Se zvukem kanálních proudů mizících v temném neznámu. Ani Spectral Wound neobjevili Ameriku a obvinit je z progresivních myšlenek by bylo nemístné rouhání. Jsou spokojeně usazeni pod kopyty mrtvého kozla a inspiraci čerpají z toho, co jde kolem. Mezi rytmicky jednoduché pasáže šoupnou studené, severské sólo s pofiderní melodií, ale najdou se i takové vyhrávky, za které by se nemusela stydět lecjaká vlasatá primadona s navoskovanými chlupy na hrudi. Jednou z mála jistot je to, že se vás Spectral Wound budou snažit utahat neskomírající rychlostí a divokým střídáním slok s refrény. Kolovrátku se zadírá dřevěné ložisko, ale nikdo nehledí, valí se dál.  


Sám obal desky napovídá, že tu nejde o velké umění a na to dávám razítko. Proto raději neodhaduji životnost a důležitost alba pro sbírku. Jeho kouzlo je spíš momentální, zaujme svou živelnou energií, která nicméně brzy vyšumí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky