Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spineless Fuckers - Funny Games

Spineless FuckersFunny Games

Bhut6.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Lehce netypický grindcoreový výplod od lidí, kteří vědí, co činí. Žádné bezduché běsnění, nýbrž zdařilá dávka zábavy. Funny Games je svým způsobem jedinečná, na druhou stranu nikterak převratná.

Prodírat se světem grindcoreu a najít něco originálního je úkol nelehký, protože v téhle branži se na originalitu příliš nehledí. Ale stejně i tak se dá po bedlivém průzkumu vydloubnout z podzemí kořínek kapely, která se kroutí trošku jinak než ostatní. Jednu takovou relikvii jsem vyhrabal právě u nás v ČR, konkrétně v Brně. O to více je mi ctí vám představit pětiletou skupinu Spineless Fuckers a jejich loňský výplod Funny Games.

 

V jejich hudbě najdeme vše, co v daném žánru hledáme – bordel, marast, krátké songy s kytarovým úpěním, humor a tak dále a tak dále… Ale čím že jsou tito bezpáteřní hajzlové výjimeční? Řeknu to bez obalu – violoncellem. Šílené? Ano, o tom to přeci celé je. Tady se nehraje na nějaké technické kejkle, ačkoliv hráčský a řemeslný um kapela v krvi také má. Pokud jste k jejich jménu dosud nepřivoněli, možná napomůže nápověda, že tři z pěti členů působí/li v známé úderce Mincing Fury And Guttural Clamour Of Queer Decay. Takže nemusíte mít strach, že jde o nějaké amatéry. Zvláště nemusíte mít obavy, že půjde o cosi průměrného, díky líbeznému skřípání a vrzání čela (a samozřejmě i jeho normálního zvuku) se výraz posouvá.

 

Nejde jednoznačně napsat, že by bylo violoncello nějakým velkým tahákem kapely. Jsou zde sice skladby, kterým tento nástroj nádherně dominuje a v kombinaci s grindcoreovým zbytkem vytváří netušený kontrast, ovšem jsou zde i skladby, kdy se tomuto nástroji příliš prostoru nedopřává. Tato muzika nezná hranic a nemá žádná pravidla, tak se nikdo nemůže divit, že dominantní a netypický jev kapely není vždy stěžejním pojítkem jednotlivých songů. Důraz je kladen na přímočarost a vyhlazovací techniku. Na druhou stranu to tempo, taktéž není zas kdovíjak zběsilé. Spíše takové střední, střídmé s občasnými výpady. Ničeho originálního se nedočkáte, tedy krom partů s cellem. A je třeba zde vůbec hledat originalitu? Není, tady jde spíše o humornou formu textů a celkový vtipně zabarvený výraz kapely. Grindcore je buď o hnusu nebo zábavě (nejlépe o obojím) a Spineless Fuckers kráčejí tou druhou cestou.

 

Deska Funny Games je plná přímočarých skladeb, které říkají vše na rovinu bez zbytečných vytáček. Je tak zcela otevřena každému posluchači bez rozdílu a kdo je tomuto žánru nakloněn, jistě její kvality ocení. Kdo však grind neuznává, bude pro něj tento počin jen dalším v dešti podobných. Já osobně jsem s dílem celkem spokojený - není to žádná tuctovina, ale poctivá upřímná porce rachotu podaná ve střízlivé časové velikosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

maar / 7.12.12 15:06

Mně se nepodařilo u téhle kapely zjistit, co je na ní tak dobrýho a zajímavýho, jak se tvrdí. I kdyby z těch neuvěřitelných 18 skladeb udělali 10, pořád to pro mě bude nesmírná nuda, vykrádačka 70tých a 80tých let ve smyslu melodií (čili takový sofistikovanější hospodský halekačky) s těma pseudoelektronickýma jakože ambient můstkama, kterým už vůbec nerozumím ... A to ještě Red Album mi bylo docela sympatický, protože to bylo svým způsobem nový, ale tady tohle je fakt už v řadě sada asi 170 až 188 písničky na stejný brdo, se stejným soundem i aranžema, o zpěvu nemluvě. Módu QOTSA jsem chápal, móda Baroness mi uniká ...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 8.3.13 10:00odpovědět

Omluva, opraveno ... s Bhutem si to vyřídím :)

Kuře / 7.3.13 18:25odpovědět

Je nutno podotknout, že Kuře už není cca 2 roky zpěvákem, tak si to upravte..

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky