Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Prodírat se světem grindcoreu a najít něco originálního je úkol nelehký, protože v téhle branži se na originalitu příliš nehledí. Ale stejně i tak se dá po bedlivém průzkumu vydloubnout z podzemí kořínek kapely, která se kroutí trošku jinak než ostatní. Jednu takovou relikvii jsem vyhrabal právě u nás v ČR, konkrétně v Brně. O to více je mi ctí vám představit pětiletou skupinu Spineless Fuckers a jejich loňský výplod Funny Games.

V jejich hudbě najdeme vše, co v daném žánru hledáme – bordel, marast, krátké songy s kytarovým úpěním, humor a tak dále a tak dále… Ale čím že jsou tito bezpáteřní hajzlové výjimeční? Řeknu to bez obalu – violoncellem. Šílené? Ano, o tom to přeci celé je. Tady se nehraje na nějaké technické kejkle, ačkoliv hráčský a řemeslný um kapela v krvi také má. Pokud jste k jejich jménu dosud nepřivoněli, možná napomůže nápověda, že tři z pěti členů působí/li v známé úderce Mincing Fury And Guttural Clamour Of Queer Decay. Takže nemusíte mít strach, že jde o nějaké amatéry. Zvláště nemusíte mít obavy, že půjde o cosi průměrného, díky líbeznému skřípání a vrzání čela (a samozřejmě i jeho normálního zvuku) se výraz posouvá.

Nejde jednoznačně napsat, že by bylo violoncello nějakým velkým tahákem kapely. Jsou zde sice skladby, kterým tento nástroj nádherně dominuje a v kombinaci s grindcoreovým zbytkem vytváří netušený kontrast, ovšem jsou zde i skladby, kdy se tomuto nástroji příliš prostoru nedopřává. Tato muzika nezná hranic a nemá žádná pravidla, tak se nikdo nemůže divit, že dominantní a netypický jev kapely není vždy stěžejním pojítkem jednotlivých songů. Důraz je kladen na přímočarost a vyhlazovací techniku. Na druhou stranu to tempo, taktéž není zas kdovíjak zběsilé. Spíše takové střední, střídmé s občasnými výpady. Ničeho originálního se nedočkáte, tedy krom partů s cellem. A je třeba zde vůbec hledat originalitu? Není, tady jde spíše o humornou formu textů a celkový vtipně zabarvený výraz kapely. Grindcore je buď o hnusu nebo zábavě (nejlépe o obojím) a Spineless Fuckers kráčejí tou druhou cestou.

Deska Funny Games je plná přímočarých skladeb, které říkají vše na rovinu bez zbytečných vytáček. Je tak zcela otevřena každému posluchači bez rozdílu a kdo je tomuto žánru nakloněn, jistě její kvality ocení. Kdo však grind neuznává, bude pro něj tento počin jen dalším v dešti podobných. Já osobně jsem s dílem celkem spokojený - není to žádná tuctovina, ale poctivá upřímná porce rachotu podaná ve střízlivé časové velikosti.