Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stairway Maze - Kelevra

Stairway MazeKelevra

Victimer1.1.2020
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž
VERDIKT: Elektronický projekt ze severu Ruska, který plní co si předeslal. Pocit duševní izolace a nástrahy moderního světa jsou všude kolem nás. Nemožnost se vymanit roste.

Elektronický underground Aliens Production nespí a dává o sobě znovu vědět. Za jeho poslední návštěvou stojí práce Denise Tverdokhleba, uměleckého samotáře z ruského města Petrozavodsk. To on pohání neživé ústrojí Stairway Maze a jeho atmosféricky temnou němou tvář. Tento projekt předloni vypustil do světa svou první nadílku Hollow Spaces, aby na podzim 2019 přišel s pokračovaním. Stairway Maze plně odpovídá zaměření Aliens, produkuje instrumentální muziku na pomezí IDM / EBM a pár dalších prvků, jehož finální provedení lze považovat za smyslné.

 


V popředí je atmosféra a silná pocitovost svádící k navození potřebné nálady v důvěrně známém prostředí znamenajícím past. Žádné další překvapení nečekejme, tohle je druhý díl neuskutečněné cesty z města. Kelevra je druhé album souboru a emocionální koláž deseti songů, jež povznáší i ubíjí zároveň. Je v nich naděje spjatá s bezvýchodností situace, posmutněle pulsující romantika schovaná za zdmi panelákových monster, které trhají veškeré představy na únik z jejich dosahu ve dví.


Kelevra je náladovou kolekcí, jenž sebou nenese nic nečekaného, ale její zpracování umí rozproudit emoce. Vidění, které běžně nevidíte a vnímání ve stavu zavřených očí. Je to políček moderní době s využitím všech dostupných moderních prostředků. Paradox? Symbolika. Je s potěšením, že Denis nenechává svou hudbu ustrnout v jedné poloze, ale snaží se ji posouvat a nechat nakouknout do různých poloh a sfér. Jako třeba v lehce orientální Hail to Barbarians s doprovodným ženským vokálem a bubínky. Ženský vokál je slyšet i v osmé Follow The Blind. Já pak tradičně ulítávám na těch tvrdších kouscích, jako je třeba Anomaly a The Chase, ze kterých jdou víc do popředí EBM prvky.


Vedle těchto skladeb jsou osudem alba ty nejchytlavější - v mém případě jde o dvojku X a Frostbite. Kromě jednou zmíněného zpěvu čekejme jen pár klasicky zabudovaných filmových dialogů a nechme hudbu hudbou. Ta plyne a snaží se vyvolat správné emoce. Musím říci, že Stairway Maze je projekt, kterému se to daří trochu nenápadně. Mé pocity z nahrávky nejsou nijak významné, ale snažím si ten pocit směsi zmaru a naděje osvojit.

 


Stairway Maze na svém druhém albu tiše i důrazněji pulsují a nechávají nahlédnout do svých beze slov vyvolaných otázek. A nechat vás zkusit odpovědět. Je to docela křehký vztah, jak album Kelevra samotné, tak ten můj k němu. Parametry šlapavé náladové elektroniky splňující dílko, radost a náklonnost v jednom, bariéry exkluzivity však neprolomeny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky