Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stangarigel - Za striebornou horou

StangarigelZa striebornou horou

Garmfrost19.1.2026
Zdroj: CD
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Ze Stangarigel je znát, že jsou vášnivými vypravěči i zapálenými metalisty, které od jejich fantazií nezdržuje špatné řemeslo. Našli si svou cestu, řekl bych, že od svých vzorů na severu se vrátili domů na Slovensko, a klidně se sami mohou stát inspirací.

Slovenské Stangarigel jsem si oblíbil hned s jejich prvotinou Na severe srdca, které ke mně promlouvalo magickou krásou lesů, hor a starého norského black metalu. Stangarigel tvoří dvojice Lesodiv a Stalagnat. Za jménem Lesodiv se ukrývá dobře známá persona Adam Sičák (Malokarpatan, Remmirath nebo Krolok), který v Stangarigel hraje na strunné nástroje, klávesy a syntezátor. Stalagnat je zpívajícím bubeníkem, který informace kolem sebe tají. Na novém počinu Za striebornou horou oba pány doplňuje na syntezátory Lord Vrajitor, kterého můžete znát z Warmoon Lord nebo Old Sorcery.

 

Zakomponování hry Lorda Vrajitora je beze sporu obohacením tvorby Stangarigel, nicméně na výsledném znění nic nemění. Je obdivuhodné, jak se kapela v krátkém čase na úzkém prostoru dokázala vyvinout. Pánové si svůj rukopis zachovávají, postupně jej však rozvíjí o nové podněty. Zatímco debut hřál na srdci každého milovníka prvních alb Satyricon či Ulver, už EP Metafyzika barbarstva překvapilo syrovějším stylem, středověkým naturelem a lidovými nápěvy. Za striebornou horou spíše poukazuje na styl debutu. Je však mnohem květnatějším a melodičtějším. Povšimnout si lze, vedle syrového black metalového drásání heavy metalových vyhrávek, i lidových nápěvů. Syntezátory jsou tentokrát takřka na stejné úrovni jako kytary, basa si mnohdy bere hlavní slovo, takže místy jsou kdesi v povzdáli ke slyšení heavy metalové odkazy.

 

stangarigel

 

Obdivuji, jak silnou atmosféru dokážou ve svých kompozicích Stangarigel vykreslit, aby nebyla prvoplánová a posluchač ji dokázal nerušeně procítit. Black metal v rukou Stangarigel není o extrému, míří takřka na romantickou strunu, která dokáže být dokonale krutou. Z romantiky melodií Za striebornou horou teče krev a hoří vatry.

 

Po zpěvné V sedemdesiatej siedmej krajine jsem čekal, že zůstaneme v lesním tichu, kde vládnou nehmotné entity, zvěř a šum větru v listí… Žulové tvrdze tatranských šarkanov přes příjemně mystickou lyriku mísí dravost s rockovou zemitostí a folkovou zpěvností. Nádherná Kde kladivá obrov rozmetali hory se duchem vrací Stangarigel k oněm Ulver a melodiím, ze kterých mrazí až na kost. V takovém duchu se ubírá zhruba celé album. Podmanivé melodie, výtečný krkavčák a vskutku vynikající hravé bicí rytmy obohacené o různorodé vlivy drží pohromadě, nic se nikam nerozchází, nikdo si na nic nehraje. Vše funguje pro celek. Jste schopni spatřit ježibabu, draky, užívat si příběhy ze starých pověstí a mýtů, a přitom si stále můžete pořádně zařádit u dobrého black metalu.

 

Rád bych rovněž zmínil poutavou grafiku od Radoslavy Vančové se skvostnou čarodějnicí i lesní fotografií kapely. Modrý odstín obálky je velice příjemný. Album zdobí dobře padnoucí produkce, za kterou stojí Trollhorn, což není nikdo jiný než Henri Sorvali z Fintroll nebo Moonsorrow, a který je vyhledávaným producentem (Bythos, Fintroll, Horna, Impaled Nazarene a spousty dalších neméně ikonických kapel). Henrimu se podařilo zachovat ráz Stangarigel a vytáhnout jejich přednosti. Zvuk je stejně syrový i průzračný jako hudební složka.

 

Ze Stangarigel je znát, že jsou vášnivými vypravěči i zapálenými metalisty, které od jejich fantazií nezdržuje špatné řemeslo. Našli si svou cestu, řekl bych, že od svých vzorů na severu se vrátili domů na Slovensko, a klidně se sami mohou stát inspirací.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

sadsu / 21.1.26 7:10odpovědět

Super recenzia. Bubenik/spevak je stary bubenik/spevak Remmirath. Za striebornou horou je skvely album, skoda, ze tak nejak zapadol a nedostal sa k viac ludom.

Garmfrost / 24.1.26 9:33odpovědět

Děkuji za zpětnou vazbu. Já si tím nebyl jistej, tak jsem tohle info raději vynechal. Album je výtečný a přeju mu, aby se dostalo k těm, co ho umí vychutnat.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky