Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Straight Hate - Black Sheep Parade

Straight HateBlack Sheep Parade

Jirka D.2.9.2020
Zdroj: CD v jewel case v papírovém přebalu (# DP/035CD) // promo od agentury Heavision
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1
VERDIKT: Čistý průplach hlavy bez postranních myšlenek a ambicí na cokoliv dalšího. Proč ne.

Polská kapela Straight Hate v mém případě patří k řeholím, kterými si člověk občas musí projít, když chce dělat to, co dělá - tedy psát o muzice. Jejich loňské dlouhohrající album Black Sheep Parade (dosaď si 29 minut) došlo bez pozvání i bez varování, ale pokud tento příběh většinou končí nějakou ne zrovna symbiózou, tak v tomhle případě to bude částečně jinak. Minimálně teda v tom, že jejich muzika mi dala vzpomenout na dobu, kdy mi podobná produkce šmakovala, a to především naživo. Vytřepat hlavu, trochu si zahrozit, zmoct půl basy piv, postupku panáků a pak potupně vrhnout. Je to dávno.

 

Tenhle kvartet hraje grindcore pro mě starého střihu se silným základem v death metalu, řekněme švédského, hodně rozchrastěného střihu (zmiňme Napalm Death, Rotten Sound nebo Nasum). Naprostá většina skladeb se drží mezi jednou a dvěma minutami a přiblížení se třem minutám (cca tři případy) je vzácné a lze jej považovat za bezprecedentní kompoziční snahu. Jinak se jede na dlouholeté jistoty, na prověřené postupy jak na bicí, tak na kytaru a všechny momenty na desce vám budou důvěrně známé, blízké a budete z nich cítit teplo domácího krbu. Výhodou samozřejmě bude to, že deska se vám velmi rychle dostane pod kůži, nevýhodou pak samozřejmě pocit, že Straight Hate z tohoto rozstřelu vychází jako muzikanti bez invence a vlastního ksichtu.

 

 

Ke cti kapely budiž uvedeno, že téměř celá stopáž alba ubíhá svižně a bez škobrtání, byť výjimky se samozřejmě najdou. Minimálně poslední skladba, nejdelší věc na desce (3 minuty), je nastavená kaše a kapelu ukazuje v poněkud slabší chvilce. Ono by to šlo vlastně zjednodušit v tom duchu, že kdykoliv se kapela pokusí o nějaký delší kus, ztroskotá (zkuste tápání v Insurance Policy). Naštěstí se o to nepokouší často a většina skladeb jede jednoduše v tanečním rytmu, čehož doklad zkuste dvojku Meaningless Thrash nebo čtverku Fuck Divisions. V téhle pozici jsou Straight Hate doma a šlape jim to neskutečně dobře, byť po dohrání desky v hlavě nezůstává vůbec nic - ani dobrý pocit, ani pachuť spáleniny. Vrátím se k úplnému úvodu a myšlence, že něco podobného si umím představit především živě, protože na domácí poslech zásadně chybí argumenty.

 

Závěrem dnešního krátkého psaní dodám snad jen tolik, že Black Sheep Parade vyšlo v pěkné edici na CD (obrázek máte ZDE), včetně papírového přebalu a v grafické úpravě, která vyniká minimálně přehledností a vyhýbá se žánrovým klišé. Což je moc fajn. Naopak zvuk se soudobým klišé nevyhnul a jeho totální přehulenost je v duchu hesla, že když nejsme lepší než ti druzí, tak je zkusíme aspoň přeřvat. A to už tak fajn není.

 

Straight Hate band


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Buk / 11.11.20 2:04

Ten koktelj vokalov mi tam moc nesedi, a celkom ma mrzi predstava, ze keby vsetky clean vokaly naspieval Herband Larsen, bol by tento album dost pecka. Takto je to iba ich priemer.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky