Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pod těžko zapamatovatelným názvem Tangled Thoughts Of Leaving se ukrývá australská kapela, kterou na wikipedii nenajdete. Když ale budete hledat dál, zjistíte, že TTOL otvírali koncerty pro This Will Destroy You, zahráli si s Russian Circles, Deafheaven, 65daysofstatic, se skvělými krajany Karnivool, a že mají na kontě společnou desku se Sleepmakewaves. Takže doporučení? Po předchozím výčtu to zní možná lacině, ale rozhodně ano. Dalším doporučením budiž na evropském trhu vydávající spolek Pelagic Records, jehož vydavatelská střídmost je vyvažována zcela jinými hodnotami. Platilo to dříve, platí to i dnes.

Označit hudbu TTOL jako post rock by se mohlo zdát jako nejsnazší možnost, jak vyklouznout z žánrového rozstřelu, ale tentokrát by podobný závěr byl nejen nedostatečný, ale především velmi zavádějící. Ano, TTOL tvoří čistě instrumentální muziku, skládají dlouhatánské skladby (na aktuálních 70 minut jim stačila pouhá pětice kompozicí), v jejich zvuku občas můžete zaslechnout třeba ISIS, umí si hrát s atmosférou, umí gradovat do výšek i dlouze lenošit v mlhavém údolí, ale nejen to. V těchto osvědčených a tolika jinými využívaných formulích nevidí svůj cíl a konečný výraz, ale právě naopak - počátek, od kterého se posouvají dál a na který nastavují něco, co by se dalo považovat za vlastní otisk. A to potěší, vždycky a všude.

Onen vlastní vklad lze hledat především ve využití kláves a nasamplování různých ruchů, přičemž nejde ani tak o kosmetický doplněk (takových by se našlo opravdu hodně), ale o svébytnou a celkem zásadní stopu, která posouvá zvuk TTOL od romantických scenérií post rocku jinam. Zvuk je těžší, díky mnohdy až noisovým prvkům znepokojivější, drásavější, zneklidňující a možná více metalový než rockový. Mnohá místa navíc zavání slušným experimentem, odvahou zkoušet a objevovat, spojovat na první dojem těžko spojitelné - v rytmice, melodiích, nástrojích, v použití zajímavých samplů. A v neposlední řadě jazz, pojem, který v kytarové muzice vždycky zaujme a vypadá dobře, i když mnohdy se k němu přistupuje bez přílišné rozvahy. Prvky moderního jazzu v muzice TTOL jsou (například v úvodu Yield to Despair), ale v množství malém, i když potěšitelném.

Ptáte-li se po nedostatcích, napadá mě jeden. A není to ani tak nedostatek, jako spíš omezující poslechový faktor - TTOL se nepřijímají snadno. Aspoň ne tak snadno jako běžná, uhlazená a tradiční post rocková produkce. Rozhodně nelze mluvit o nějakém extrému či posluchačské extravaganci, jako spíš o zneklidňujícím pocitu, který s sebou muzika TTOL nese (nejtypičtěji v Downbeat) a který násobený sedmdesáti minutami může narůstat poměrně silně. Fráze o nutnosti několika poslechů a postupném "objevování nitra" desky nechme stranou, nemají smysl. Tangled Thoughts Of Leaving jsou otevření nevšedním postupům a přesně takového vyžadují posluchače. Nic víc v tom není.