Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Temple of the Fuzz Witch - Apotheosis

Temple of the Fuzz WitchApotheosis

Jirka D.8.4.2024
Zdroj: WAV (16 bit, 44.1 kHz) // promo od agentury Purple Sage PR
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Zatím nejambicióznější deska kapely, která dává jasně najevo, že čistý doom už je pro ni těsný.

Když v roce 2019 vydala tahle parta svou první velkou desku, byla to těžká, v hlubinách utopená sabbaťárna, která fanoušky stoner / doom metalu mohla stejně tak nadchnout jako naprosto na... však víte co. Celá ta mystika, okultismus, pentagramy, prezentace, hudební projev a vůbec všechno šlo shrnout do naprosto vystihujícího sousloví žánrového klišé, což si vždycky najde své oddané zastánce stejně jako zapřisáhlé odpůrce. Pravdu můžeme bez pocitu přehnaného alibismu přiznat oběma stranám, protože nahlíženo z úhlu jejich pohledu lze pochopit oba přístupy a pro oba lze najít argumenty pro i proti. Nehledě na názory kapela rok a půl nato vydává svou druhou, mnohem zpěvnější, otevřenější, ale za mě i lehce naivní desku Red Tide, tentokrát samonákladem, a pak je co do větších vydání chvíli zticha.

 

A to až do letoška, během něhož postupně začala dávkovat singly k chystané třetí desce, která 5. dubna vychází na Ripple Music. Ze znalosti historie a jejich předchozí tvorby by měli zbystřit posluchači hutného a pomalého kytarového zvuku, tedy především ti, kterým v žilách koluje hustá krev Sleep a Electric Wizard, jejichž vliv byl u předchozích dvou alb slyšet poměrně hodně (u prvního zvláště). Na tom v úplné podstatě novinka nic nemění a byla by to dost podivná otočka, kdyby něco takového nastalo. Přesto si troufám tvrdit, že stejně jak nebylo druhé album úplně stejné jako to první, není ani to třetí úplně stejné jako předchozí dvě. Dokonce bych řekl, že je jiné docela hodně. Kapela evidentně nepřešlapuje na místě.

 

Temple of the Fuzz Witch band

 

Co je nového? Temple of the Fuzz Witch zásadně zrychlili, na kytaru nasadili ještě brutálnější zkreslení, naštěstí se vyvarovali pěvecké naivity předchozí desky a namísto toho servírují hlasový šmirgl papír. Od první skladby je slyšet, že kapela je hodně při chuti a že ten pomalý, hutný a valivý doom poněkud přehodnocují, roubují na něj prvky crustu a blacku, zní mnohem drzeji a urputněji (zkuste Sanguine). Houpavě hypnotický rytmus drží skrytý pod povrchem, staví na něm, nevzdávají se ho, ale současně z něj utíkají do výrazně dravějších pasáží, které pro někoho možná překvapivě přesahují dříve poměrně přísně dodržovaný žánrový rámec. Přesto ale nezapomínají na své kořeny, pomalých a zatěžkaných pasáží servírují hodně, je jich v nim dobře jak v bezpečném přístavu a je to na jejich projevu znát.

 

Nádech čehosi svěžího pak přichází v momentech, kdy se (naštěstí mnohem úspěšněji) pouští do čistějších zpěvů a kdy zní jak varianta k Pallbearer (skladba Nephilim), což lze přijmout s nadšením i bez něj, to záleží. Stejně tak nezapomínají na své stoner metalové geny, které najdete roztroušené napříč celou nahrávkou (silně třeba v Bow Down) a které odlehčují místy hodně brutální kytarový i hlasový buldozer. Na první zkušenost to může působit jako lehký zmatek žánrů a přístupů, a vytvářet dojem, že kapela vykročila někam, kde ještě není úplně doma. A že tak trochu váhá a našlapuje nejistě, zkouší nové, ale současně se zuby nehty drží starého. Za mě není nic snazšího, než tuhle žánrovou nezakotvenost přijmout jako svým způsobem přednost a výhodu.

 

Celkově nemám problém přiznat, že mi tahle deska docela sedla. Vyrůst z tak zatěžkané produkce, jakou představovalo první album, do takto ochraptělého a sírou zasmrádlého bigbítu, je za mě docela milý vývoj, byť při čisté racionální úvaze bych našel dost závažíček na druhou misku. Ale nechci. Mám dneska chuť být shovívavý, mám chuť napsat, že tahle deska má mé sympatie, a že byste si ji měli minimálně jednou poslechnout. Víc nežádám.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky