Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thaw - Fading Backwards

ThawFading Backwards

Garmfrost17.12.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Radost ze hry, dadaistická architektura a hudební fantazírování...

Thaw jsou polskou experimentálně black metalovou kapelou, na jejíž tvorbu slyším ze všech stran kritiku, nebo nadšené ovace. Kritiku a nesouhlas ovšem častěji. Já si její nahrávky pokaždé s chutí poslechnu, a následně zapomínám. Nevnímám odpor, nesouhlas. Když se dívám na hodnocení počinů Thaw, netuším, kde se tolika odporu bere. Thaw, jak trefně napsal ve své recenzi Bhut, nejsou hybateli scény, nejsou průkopníky, ale jsou bez debat jejím obohacením. Ostatně s ohledem na sestavu, ve které figurují členové Furia či Gruzja, nelze čekat běžně chápaný pohled na rockovou hudbu a tím pádem jsou i názory na jejich tvorbu protikladné, ale v žádném případě ne neutrální.

 

Po letech se Thaw vrací, aby představili svým příznivcům i odpůrcům své čerstvé vize. Na ně lze nahlížet optikou volné improvizace, hluku, drone vrnění nebo produktu surrealistické a umělecky vnímavé mysli. Fading Backwards se nesnaží nikomu nic ulehčit, nicméně tuším, že všechno ostatní by jim bylo vyčítáno.

 

 

Určitě je dobré nedělat při poslechu nic jiného, než poslouchat. Můžete koukat do roztřeseného kola, šišky… tvaru na obalu, a nechat se jím vcucnout do víru. Nahrávka se plynule i kostrbatě přelévá z hlubin ambientu do nasypaného black metalu, aby se vzápětí proměnila v elektronickou tusárnu, až vám zelektrizují myšlenky. Hlas je pouhým průvodcem, respektive narušitelem divokého neklidu. Rozumím výtkám a odporu. Fading Backwards v ničem neuhýbá předchozí tvorbě. Neulehčí posluchači ani ťuk. Bere všechno nebo nic. V malém, někde hluboko ukrytém, kousku vědomí spatřuji vývojovou řadu filozofických výpadů do podvědomí.

 

Co nám přináší takové Wartenberg Wheel? Třetí „skladba“ poplatně názvu jako by zkoušela testovat naše nervové reakce. Jsme citliví, nebo se necháme lechtat? Nebo nic? Jsme rozčílení, až se smíchy trháme. Aniž bych se hlouběji zamýšlel, vnímám instrumentální odvahu a neustále se zlepšující možnosti. U bicích a perkusoidních partů doslova vybuchuji v extázi. Občas mám pocit, že poslouchám jakousi zvrácenou podobu jazzového řádění.

 

Následně se s Dissociate Me/Spreader Bar nořím do nočních můr vlastní nemohoucnosti. Duše je rozdělena, nebo po rozdělení touží, aby vzápětí padla rozmetací lištou. Motáme se v potrubí zničených nervů a slyšíme vlastní chropot. V závěru slyšíme obhajobu sobectví… Proč ne? Moral Justification of Selfishness za námi zavírá dveře.

 

thaw

 

Dveře otevře znovu pouze ten, kdo se nedal zmýlit nepřístupností a všiml si radosti ze hry, dadaistické architektury a hudebního fantazírování. Možná stále nejsou Thaw hybateli scény, jsou však jejím obohacením… Neslyšel jsem to už? Opakuji se?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky