Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The 3rd and the Mortal - Memoirs

The 3rd and the MortalMemoirs

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Takové báječné paměti bych přál sepsat každé kapele.

Mnohokrát pohřbívaní a od přístrojů odpojení The 3rd And The Mortal se dokázali ještě jednou postavit na vlastní běhy a svižně vykročit. Z pokoje pro ležáky se pak rovnou rozutíkali, schody brali po dvou a v přízemí div nepřevrhli nosítka z právě dovezenou čerstvě rozsekanou rodinou. Nové impulsy se tříštily se starými vzpomínkami. Nastal čas na sepsání memoárů. Tyto nové díly však nebudou krmnou směsí pro pamětníky, nýbrž pro pokrokově smýšlející rostoucí inženýrky a majitele flexibilních vstřebávacích ústrojí. Nejedná se o přehraný starý materiál, k čemuž by mohl název alba vybízet, ale zcela nové songy. Tam, kde věrný doom metalista prskal vzteky a strkal hlavu do oprátky na nejbližším smrčku, protože nebyl s to požvejkat minulost komba, dnes ho nečeká nic jiného než doživotní ústavní léčba. Pro experimenty zrozená kapela promíchala sestavu a dopřála si ty nejpozoruhodnější okamžiky na sklonku hudebního života. Teprve pak přišel další kolaps a definitivní exitus.

 

Pět dlouhých let od zatím nejotevřenějšího alba "In This Room" se táhlo tak dlouho, že se nebylo čemu podivovat nad zaručenými informacemi, jak se The 3rd And The Mortal stávají nebožtíky. "In This Room" bylo řádným skokem kupředu, avantgardní temnotou, pro mě až s příliš uměleckým nábojem. Netroufám si měřit hodnotu odvážnosti posledních dvou výtvorů, ke každému experimentu se přistupovalo s jiným nádobíčkem, základním náhledem a roky taky nezastavíš... Zkrátka pohled na muziku se časem změnil, stejně jako sestava a výsledkem je velmi živá kombinace trip-hopu, rocku a elektroniky. Takový je tedy model The 3rd And The Mortal v roce 2002.

 

Ann-Mari Edvardsen, zaběhlý vox kapely podílející se na dvou stěžejních albech je vystřídán a poslán do družstva Tactile Gemma (jen jepičí trvání) a mikrofonu se ujímá Kirsti Huke, další škála hlasových možností. Dále se praktikuje systém "žena za pultem" aneb velení křehotiny určující řád a celkový výraz. Dokument doby "Memoirs" je ve výsledku nadále potemnělý, v jistých chvílích ještě více halucinogenní, ale také s větším nadhledem rukující a tím pádem optimističtější dílko. Základem je dominantní elektronický mustr, jehož spodní lepivou vrstvou probublává zlověstná basa Bernta Rundbergeta. Sampling, sampling a další kila plastových hraček plní album pestrým grafem colorimetru. "Memoirs" je věčný souboj s vymoženostmi elektroniky a přirozeností písničky, která padesát minut pře prohrává, přitom se několikrát vlezle připomene.

 

"Memoirs" lze brát jako poslední nadechnutí, do kterého dala kapela vše, ale také bohužel víc, než byla schopna sama snést a po dvou výběrovkách končí. Album, které uvádí The 3rd And The Mortal do jiných dimenzí, kde si kapela sama vyzkouší a ošahá nový zvuk a řemeslo. Album, které nakonec směle zapadá do jejich originální diskografie a nekazí dojem celé existence. Vzhledem k roku 1997 a albu s trojkou ve znaku změny očekávané, nabírající na síle a stále (a to hlavně) přitažlivé. Poslední zastávka The 3rd And The Mortal je nejodlišnější, ale pochopitelná a není přehnanou objížďkou v protisměru. Možná nám z drážek nezní nejlepší album souboru, ale pořád příliš dokonalé na to, aby bylo haněno a zašlapáno do země. Apeluji na to nezapomínat na takové kapely jakými byli právě The 3rd And The Mortal, schovaní v pozadí, ale vždy dostatečně novátorští a připravení si pohrávat s vlastní dokonalostí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky