Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Beast Of Apocalypse - Henosis

The Beast Of ApocalypseHenosis

Jirka D.19.5.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Máte-li občas chuť prožít závěr dne jinak, než jak máte ve zvyku, netradičně a tajemně, tuhle desku doporučuju. Hudební tryzna, soundtrack k Dantovu Peklu, jen to nepřežeňte.

Po prvním poslechu téhle desky jsem byl přesvědčen, že byl poslechem zároveň posledním. The Beast Of The Apocalypse jsou jedním z dárečků, kterými mě sem tam častuje Míra a na vysvětlenou musím uvést, že mi album Henosis podstrčil dřív, než je sám stačil poslechnout. Nejsem nadšeným příznivcem temného okultního mystického black metalu, kteréžto žánrové zařazení jsem našel někde na webu a tak už to vypadalo, že se tahle holandská dvojice u mě nijak neohřeje. Přesto jsem se zaposlouchal už vícekrát a nakonec si říkám, že by nebylo na škodu se zmínit alespoň formou minirecenze.

 

Henosis je temná mše se všemi následky, které k ní patří. Hluboce podladěné tóny, valivé kytary, temná atmosféra, zvířecí řev naladěný od vysokých skřeků až po hluboký ryk připomínající slona v říji. Vše ubíhající v rychlém sledu s občasným zpomalením, prohloubením tajemné atmosféry a opětným probuzením démona zla a chvátáním vpřed. Vše zahaleno do podivné a záludné aury, která přitahuje, pohlcuje a láká neopatrné. Monotónní opakování stejných riffů a postupů způsobuje lehký trans ... u téhle hudby není potřeba soustředit všechny síly a hledat muzikantské finesy, tady se stačí zaposlouchat, nechat se pohltit a vydat se na nebezpečný výlet do hlubin okultismu a odvrácených stran lidského nitra.

 

Nejlepší okamžiky se hledají těžce, album hodně splývá v jeden mohutný celek, kde po vzoru dětské hry „najdi pět rozdílů“ budete chvíli hledat ... a možná jich pět najdete. Titulní Henosis není vůbec špatná, rytmická a chytlavá. Jinak je album zprudka rozjetý buldozer, který před sebou hrne všechno a všechny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky