Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Beast Of Apocalypse - Henosis

The Beast Of ApocalypseHenosis

Jirka D.19.5.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Máte-li občas chuť prožít závěr dne jinak, než jak máte ve zvyku, netradičně a tajemně, tuhle desku doporučuju. Hudební tryzna, soundtrack k Dantovu Peklu, jen to nepřežeňte.

Po prvním poslechu téhle desky jsem byl přesvědčen, že byl poslechem zároveň posledním. The Beast Of The Apocalypse jsou jedním z dárečků, kterými mě sem tam častuje Míra a na vysvětlenou musím uvést, že mi album Henosis podstrčil dřív, než je sám stačil poslechnout. Nejsem nadšeným příznivcem temného okultního mystického black metalu, kteréžto žánrové zařazení jsem našel někde na webu a tak už to vypadalo, že se tahle holandská dvojice u mě nijak neohřeje. Přesto jsem se zaposlouchal už vícekrát a nakonec si říkám, že by nebylo na škodu se zmínit alespoň formou minirecenze.

 

Henosis je temná mše se všemi následky, které k ní patří. Hluboce podladěné tóny, valivé kytary, temná atmosféra, zvířecí řev naladěný od vysokých skřeků až po hluboký ryk připomínající slona v říji. Vše ubíhající v rychlém sledu s občasným zpomalením, prohloubením tajemné atmosféry a opětným probuzením démona zla a chvátáním vpřed. Vše zahaleno do podivné a záludné aury, která přitahuje, pohlcuje a láká neopatrné. Monotónní opakování stejných riffů a postupů způsobuje lehký trans ... u téhle hudby není potřeba soustředit všechny síly a hledat muzikantské finesy, tady se stačí zaposlouchat, nechat se pohltit a vydat se na nebezpečný výlet do hlubin okultismu a odvrácených stran lidského nitra.

 

Nejlepší okamžiky se hledají těžce, album hodně splývá v jeden mohutný celek, kde po vzoru dětské hry „najdi pět rozdílů“ budete chvíli hledat ... a možná jich pět najdete. Titulní Henosis není vůbec špatná, rytmická a chytlavá. Jinak je album zprudka rozjetý buldozer, který před sebou hrne všechno a všechny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky