Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Butcher

The Butcher's RodeoGhosts in the Weirdest Places (EP)

Jirka D.14.2.2014
Zdroj: CD v paper sleeve, promo od agentury
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Když už ne progres, tak alespoň upřímnost a energie, když už jedeme v mantinelech žánru, tak ať to má drajv

Úvod první skladby mi připomněl mou dávnou přítelkyni Amen, kapelu Casey Chaose, ale další dění se ubírá jinam. Ne, nového a převratného The Butcher’s Rodeo nevymýšlí nic, sekají svůj hardcore energicky a čistě jako mistr od řeznického fochu, krajně disharmonické kytarové rify střídají naslazenými refrény a přitom nesklouzávají ani do zbytečné komplikovanosti, ani do laciné podbízivosti.

 

Nepíše se mi to snadno, ale tohle EPko se mi svým způsobem zamlouvá. Skladby mají sice obdobnou strukturu, ale díky krátké stopáži desky se tenhle mustr nepřejí, prudce nápaditého není k nalezení mnoho, ale předvedený materiál je funkční, má jasný směr a je za ním cítit hromada propocených trik. A to se mi líbí – když už ne progres, tak alespoň upřímnost a energie, když už jedeme v mantinelech žánru, tak ať to má drajv.

 

 

Mohlo by se skoro zdát, že hledám omluvy a snažím se z nahrávky vycucnout něco víc, než nabízí sama, ale zdání klame. Předně tahle pětice nejsou žádná ořezávátka a svoje nástroje ovládají bravurně - kytary vás povodí po pestré paletě výraziva (od domácí sekané k silně návykovým melodiím), vokál s jistotou utáhne nasraný řev i čisté polohy v refrénech, bicmen perfektně nakopává celou mašinérii vpřed a něco pěkného bych napsal i k baskytaře, kdyby ji v mixu o chlup vytáhli a byla víc slyšet. Chci tím říct, že po technické / instrumentální stránce je tahle nahrávka naprosto v pořádku (kromě natlačeného zvuku), což se dá u předskokanů Protest the Hero tak nějak čekat.

 

V sedmičce skladeb je zatěžko hledat vyloženého favorita nebo naprostý propadák, úroveň celé nahrávky je v rámci nevelkých nuancí sjednocena, hluchých míst bez zřejmého smyslu je minimum a jsou roztroušena tak nahodile, že celkový dojem z alba nekazí. Na druhou stranu jsou stejně vzácné vyloženě výborné nápady, po cestě jich mnoho nepotkáte a spokojit se budete muset se společností „jen“ energické muziky, byť dobře zkomponované a s přehledem zahrané. A na to je těch sedmadvacet minut tak akorát, při delším čase by hrozilo přejedení ... takže konec řečí, press play, hands up and shake your ass.

 

The Butcher’s Rodeo


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

LOPIK / 19.8.14 21:16

Pro mě je Mike Oldfield živoucím důkazem toho že tento muzikant je legenda kterou miloval můj otec a já to mám po něm V jeho skladbách se vidím klidný a bez smutku a lítosti . Alba Tubular Bells a nebo album Voyager 96 je mojí srdcovkou " nádhera Mistře" .cítím, se při vaší nádherné hudbě volný nespoutaný lidskou bezohledností a nenávistí jak už to na zemi chodí léčím si duši " vaši hudbou" která je pro mě lékem nadevšechno. Utíkám před realitou do světa vaší hudby která je nádherná a překrásná . vždycky ve mě vyvolává vzpomínky na jisté lidi a možná i slza dojetí ukápne. Muzika je mám životem mým srdcem i duší .. ale Mike Oldfield je a bude pro mě hudebnikem duše dokaže navosdit stavy něčeho co se nedá ani popsat ja chodím při jeho muzice spát . možná seto zdá jako pitomost ale žiju hudbou která mě osloví na duši . nebýt VAS mistře muzika by nebyla tam kde je Díky :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky