Recenze: The Devil & The Universe

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

The Devil & The UniverseGOATopia

Ruadek17.10.2022

Zdroj: Flac

Posloucháno na: Xaomi Redmi T11 + Poweramp + Intenze Cliq

VERDIKT: Koňská dávka kozích zvrhlostí je zpět, s menší intenzitou, ale stále ve formě!

Utopia is dead. Long live Goatopia. Viva! GOATopia!

The feet and hooves will twitch, for sure!

Začal jsem několika výkřiky, které mi k produkci kozích hlav dokonale sednou. Po devíti letech existence jsou tu kozí hlavy stále s námi a nadále svádí k tanci a radovánkám v polích plných květin. I tentokrát to bude hustá jízda, na kterou musíte být připraveni předem. Těm, které tohle zaskočí, už nebude pomoci.

GOATopia stejně jako minulá Endgame 69 (recenzoval kolega Victimer) prostě pokračuje v zajetých kolejích, ale opět se změnami. Stále jde o výbornou nadsázku, která do perkusního EBM nasává všechny vlivy, co se jí zachce. Jen to je tentokrát méně přitažlivé, více disko a méně prosamplované úryvky a proslovy, které jejich tvorbu charakterizují. Tento release už má v této době následvníka v podobě EP Landscapes, kde se ještě více potvrzuje odklon od okultních vlivů – což je škoda, protože tahle zvrácenost mě na kapele bavila nejvíc. Postupně jsem si od kapely sehnal většinu věcí, na kterých kdy dělali a takové Walpern II EP - The Blocksberg Sessions (z roku 2015, to je slušnej úlet).

The Devil & The Universe ale stále nechybí hybné manévry, neustálé rytmy, které svou údernou jednoduchostí svádějí k tanci. Ideálně s rohama na hlavě, ještě lépe okolo lepé děvy, která padne za oběť. To, s jakým humorem tohle kapela předvádí v klipech, je výborné. Jsou úkazem, jaký se jen tak nevidí a dokazují fakt, že především chtějí svou muzikou lidi bavit.

Deska navazuje na všechno, co kozí hlavy dělaly v minulosti, přesto mi tu něco schází. Hutnější atmosféra, promyšlenější hrátky s kompozicemi (i při jejich zdánlivé jednoduchosti s tím vždy dělali divy), patrná snaha o vážnější ambientní / drone pasáže. U nich jsme si společně patrně nesedli až tak, jak tomu bývalo v minulosti, přestože i tak musím říci, že to není úplně špatné (závěrečná Psychogeography nebo nebo třetí věc Spleen Cockaigne).

GOATopia je ale stále v mezích nadprůměru, věrni svému stylu, který je poměrně unikátní a o to víc si jich cením. A nové EP jen dokazuje, že kapela je ve formě, protože tvoří jako divá.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?