Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Rozpad kapely Subrosa je velká ztráta nejen pro zaryté doomery. Jejich specifický sound dostal hlavně díky deskám No Help for the Mighty Ones a More Constant than the Gods až kultovní rozměr. Ale všechna čtyři alba mají co říct. Kapela v sobě originálně spojila melancholii a žal s krajinou močálů, kde byly doma těžké a od bláta umazané riffy. A pak tu byly vokály, respektive jejich různorodost, soulad a možnosti, jak je využít. Čehož Subrosa bohatě využívali. Kapela se uložila v roce 2019 k ledu a dala tak vzniknout novým souborům. Jako první vešli ve známost The Otolith s albem Folium Limina (2022). S deskou, pod kterou jsou podepsáni hned čtyři bývalí členové Subrosa. Materiál, který na původní kapelu navazuje spojením smyčců a hrubých kytar. Osudovostí topenou v kalných vodách. U nás o ní psal Bhut ZDE. Ale jedno důležité jméno z bývalé sestavy Subrosa nám ještě zbylo a nebylo by dobré na něj zapomenout. Rebecca Vernon. Dáma, která se po rozpadu kapely dala jinou cestou a spustila svůj projekt The Keening. Tomu trvalo vydání prvního alba déle, ale je tady. Přivítejme malého ptáčka a šest jeho nových skladeb, nechme si hrát album Little Bird.

The Keening (Rebecca a hosté) na to jdou trochu jinak. Ano, ten smutek vzešlý z původní kapely je i tady, a jsou zde i nástrahy temných zátok a nočního venkova. Jen se oprostíme od hrubých kytar a pokud je necháme rozeznít, tak v tišším chodu. The Keening je především folk. Temný folk s doomovým duchem a viděním skrze gotická okna na cestu vedoucí do bujné zahrady. Tam, kde se člověk cítí svobodný a doma. Nablízku jsou chmury divných míst za plotem a velké mraky plující oblohou, ale mezi velkými rostlinami a malými ptáčky v klecích vládne až domácká atmosféra. The Keening je o spojení folkové tradice s temnotou doomu a neveselých vizí. Jsou to balady noci hrané uprostřed dne. Písně plné krásy, smutku a emocí. Akustické i elektrické, procítěné a výpravné. Náruč The Keening je otevřená a nabízí objetí. A když k němu dojde, je cítit životní zkušenost a na ní postavený příběh. Se vším dobrým i špatným. A samozřejmě s vokálem autorky, který nás ním provází.

Když jsem v případě The Otolith hned začal srovnávat, vyměřovat a pochybovat, tady není o čem. Není na to čas, ani vhodná chvíle. Člověk se oddává novému příběhu a je do něj vtažený. Není jen o tom, jak spojit sklíčenost a vrozené dobráctví, ale o zvuku, kterým se tak děje. The Keening je Rebečina první zpověď, se kterou jí pomohlo hodně hostů. Je to takový malý zahradní orchestr. Zazní v něm cimbál, flétna, smyčce, harfa nebo varhany. Písně jsou pak stejně bujné, jako celá zahrada. Je to americká zahrada, americký venkov a jeho gotické ozvěny. Americká gotika poháněná folklórním cítěním. Je to komorní hudba vzešlá z venkovní seance, kde se prolínají různé situace. Má hloubku a šestý smysl, kterým si přivolá posluchače. Nic mu nepřikazuje, jen vypráví. Ten si pak sedne a poslouchá. A když to trochu umí, tak si může lehce pročísnout harfu nebo ťuknout do trianglu. S The Keening je to o vzájemné blízkosti, která po dalších posleších přeroste v něco speciálního.

Little Bird je tichý, uzavřený žal s dobrým koncem. Všechny ty špatné vlastnosti a prožitky, chybná rozhodnutí a asi i trochu zlosti vyprovází dech obřadnosti a temné magie, se kterou si není radno zahrávat. Little Bird je temné album. Ale víc jak temné, je především procítěné a vnímavé. Je to hudba k rozjímaní, nostalgická a plná pocitů. Doufání v lepší zítřky, které se v samém závěru skutečně objeví. Jo, deska končí tím, jak si onen malý ptáček vesele prozpěvuje. Hudba dohrála a on je živý. Je to baladická, komorní deska, která je zároveň povznesena na vyšší úroveň. Klid převládá, všechny chmury jsou v něm a čas na vzbouření probíhá v tomto režimu. Jako třeba v druhé polovině skladby The Hunter II, kde je kytara nejhlučnější. Ale netrvá to dlouho, její pravý úkol je být s ostatními nástroji v symbióze. Závěrečná skladba The Truth má dvě polohy a můžeme ji chápat jako dvoudílnou. Klavírní úvod přejde ve vyprávění a šlapavou tklivost, ze které se smysl pravdy dá opravdu vyčíst. Po gradaci se skladba vysvleče do naha a jen pomalu na sebe nabaluje další vrsty a motivy. Po až operní představení zahrané uprostřed lesa.

První album The Keening je silné a emotivní. Hodně se mi dostalo pod kůži, pohání jej jeho hloubka a sdělení. Hudebně a vokálně vyladěná záležitost, ze které jde pokora a chuť ji předávat. Za mě jde o jednu z nejlepších nahrávek roku 2023 a ve svém výčtu ji nemám jen proto, že jsem k ní přišel až v samém závěru roku. Ale tahle hudba se do pofiderních žebříčků stejně nehodí. Zkuste a uvidíte.