Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Men - Drift

The MenDrift

David8.7.2019
Zdroj: flac
Posloucháno na: PC, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Atmosféra The Drift je poklidná, lehce mlhavá, vzletná a osvobozující. Ideální rušička opozdilých podokenních vyřvávačů letních večerů i netaktních ranních budovatelů kapitalismu. Radost nechat se odpojit...

Poslední regulérní album pohodářů The Men koluje éterem už nějaký ten pátek, tedy přesněji více jak rok… což při průměrné délce života jedince mouchy domácí znamená záležitost starou několik generací. Nedej bože, abychom se bavili o samečcích chtivých páření, kteří za svou troufalost platí životem bezprostředně po aktu. Z jejich pohledu se jedná o pravěk. Z mého prakticky současnost. Zvláštní, a optikou nezaujatého posluchače, naprosto zásadní informace.

 

Hudba samotných The Men od roku 2008, kdy pánové začali poprvé vyhánět škůdce z okolí své základny, prošla několikero stádii evoluce. Od lo-fi lomozu, jehož primárním cílem nebylo nic poetičtějšího, než protrhnutí vašich nebohých ušních bubínků, postupnou infiltraci nesmělých fragmentů melodií, táborákové nalezení vlastního citlivého nitra, bezstarostné popíkové prozpěvování. Střih. Obloukem zpět na nový začátek. Procitnutí z kocoviny, otevření očí a opětovný rozlet na křídlech The Drift, které bychom bez studu a výčitek mohli nazvat jakýmsi přirozeným zastřešením dosavadní historie The Men vybírající z laskomin všeho druhu.

 

Pánové si moc nelámou hlavu a jednoduše hrají, co momentálně cítí. Nezdráhají se zabrousit do prozatím neprozkoumaných vod (synteticky pulzující kolovrátek Maybe I´m Crazy), rozchrastit nádobí na kredenci v Killed Someone, zavzpomínat na počátky Spacemen 3 při recitálu Final Parayer nebo ledabyle bloumat na obláčku a zasněně pobrukovat otřepané “I´ve never been so high…“

 

 

The Men fungují ve všech polohách, ač rozdílných, intuitivně. Zbytečně nenatahují, nepřikrášlují. I přes široký záběr nepůsobí nikterak roztříštěně, právě naopak. Decentní šmrdlikání, ostré kytary. Žádný problém. Celkem logicky vyvstává na povrch obligátní označení best of nebo přesněji řečeno omílání již několikrát řečeného. Každé jejich předchozí album dýchalo ve své vlastní atmosféře, dokázalo se jasně vymezit vůči ostatním. Atmosféra The Drift je poklidná, lehce mlhavá, vzletná a osvobozující. Jiná, než všechny předešlé… Je z ní cítit radost ze společného hraní, jejíž nakažlivosti je velmi snadné podlehnout. The Men se i nadále vyvíjí. Jejich svébytný organismus nestojí na nikterak komplikovaném skeletu, základem je desítky let zkoušený a prověřený model, jehož odlišnost tkví v podstatných maličkostech - nápaditost, odvaha, soudnost. The Men nahráli desku, které nechybí ani jeden ze zmíněných atributů. Důvod, proč rok v její společnosti uteče jako okamžik střetu mouchy a novinového papíru palačinkového formátu.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky