Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Mission - The Brightest Light

The MissionThe Brightest Light

Garmfrost8.11.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Legenda temného rocku přichází s deskou až po okraj naplněnou nádhernými písněmi, plnými nespoutaného elánu a radosti.

Myslím, že tuto legendu indie rocku nebo chcete-li gothic rocku, nemusím sáhodlouze představovat vůbec nikomu. Kdysi vznikli jako odštěpek Sisters of Mercy, ale prakticky ihned se z projektu bývalých členů SoM stali jedněmi z nejvýznamnějších tahounů scény a na rozdíl od sestřiček, kterým poslední album vyšlo víc než 20 lety, tvoří s přestávkami dodnes.

 

THE MISSION byli vždy zdroji velice silných hitů jako „Severina“, „Amelia“ nebo „Butterfly on a Wheel“. Letos je to pro mne závěrečná lahůdka v podobě „Swansong“, kde Wayne Hussey zpívá, jako by to mělo být naposledy. Nádhernou fistulí v refrénu zpívá o tom, že to není konec.... Zpívá jako pánbůh, který nehodlá zestárnout. Řekl bych, že jeho zpěv se mi na „The Brightest Light“ líbí fakt hodně a možná i nejvíc z celé kariéry THE MISSION.

 

Z celé desky sálá radost ze samotného hraní. Zřejmě skupině prospělo, že ji nahráli takřka v původní sestavě, jen bubeník Mike Kelly hraje v kapele pár let. Do THE MISSION se tak vrátil původní duch. Wayne Hussey, Craig Adams a Simon Hinkler společně s tehdejším bicmenem Mickem Brownem kapelu kdysi zakládali a s nimi THE MISSION ožili. V žádném případě se neopakují a ani nechtějí znít jako před 25 lety. Naopak, z desky slyšíte bluesové i country vsuvky, Wayne místy zní jako barový prokouřený šansoniér, který už vše zažil a nyní si jen tak prozpěvuje s doutníkem v ruce. Na druhou stranu jsou i hraví („The Girl in the Fur Skin Rug“), kde v tanečně rockovém rytmu zazní i starý dobrý grunge.

 

Úvodní „Black Cat Gone“ rozjíždí album opravdu zajímavě. Vzrůstající energie má místo v osmi minutách, takže skvěle vzrůstá. Cítíte, že kapela má stále co říct, že ji narostla křídla a suverénně do vás pumpuje svoje nápady. V následující „Everything but the Squeal“ a hlavně v „Sometimes the Brightest Light...“ zazní starý odér gotické slávy asi nejvíce. „Drag“ vás pak rozmetá metalovou agresí. Takhle ostré kytary jsem nečekal a o víc si zatřepu souhlasně hlavou. „Born Under a Good Sign“ se vrací ke stylu podaném v „Everything...“ a „Sometimes...“ . „When the Trap Clicks Shut“ je jímavý kousek, u kterého nezůstane jedno oko suché. „Just Another Pawn in your Game“ s akustickou kytarou a harmonikou může dobře znít i u táboráku. Ač nejsem příznivcem podobných radovánek, kupodivu mi to od THE MISSION vůbec nevadí a mnohdy se přistihnu, jak si z vesela pobrukuju nakažlivou melodii. Naštěstí se pak vše vrací k melancholii, která staříkům tolik sluší. „From the Oyster Comes...“ a hlavně mnou milovaná a už zmíněná hitovka „Swansong“. Závěr patří trýznivé „Litany for the Faithful“. Skvělá deska zakončena nejlepšími songy.

 

THE MISSION pro fans připravili v deluxe edici i bonusové CD, kterou otevírá tichá píseň „I´m Fallin Again“, kterou si musí zamilovat každý fanda THE MISSION. „The Long Way Round“ je .... skvostná záležitost. I další položky CD stojí za pozornost. Jsou to totiž demo verze některých písní „The Brightest Light“. Pánové nám tak dávají nahlédnout do svojí kuchyně.

 

THE MISSION přišli s deskou, která má tendence zaujmout i novou generaci rockových posluchačů tím, že je dokonale současná, umí napsat kvalitní píseň, kterou nelze přehlédnout a nečerpá z minulosti nijak okatě. Zároveň si ji určitě zamilují i staří nekonzervativní fans, protože „The Brightest Light“  nezrazuje staré dobré, kdy sice zní poměrně odlišně, ale navazuje na ně a někdy i cituje. Jsem nesmírně spokojený, že se alespoň jedna legenda nestala revivalem sama sebe, jak je neblahým zvykem kdysi důležitých kapel, které se na nových deskách (vyjde-li) neustále vrací k osvědčeným melodiím. THE MISSION se krásně vyvíjejí, ale ani nezapomínají. Myslím, že není nic lepšího než tento fakt a tím mohu i recenzi uzavřít.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 9.11.13 14:32odpovědět

Pravda, že nejsem ohledně The Mission s to nějak mudrovat, znám je jen okrajově, ale tohle mě baví. Velice.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky