Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Old Man Coyote - Prologue (EP)

The Old Man CoyotePrologue (EP)

Jirka D.12.5.2021
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: První krok slibující zajímavé zítřky, když všechno půjde dobře.

Kapela The Old Man Coyote patří k velmi mladým formacím, kterých každý rok vzniká i zaniká hodně. Původem jsou z jižního Polska a konkrétně z Bílsko-Bělé, což je město v takovém cípu nad česko-slovenským pomezím, jehož historie je stejně bohatá jako historie přilehlých českých a slovenských regionů. Pokud máte rádi dějiny a jejich příběhy, pak se začtěte (ZDE). Pro pořádek ještě doplním, že TOMC vznikli v roce 2020 jako kvartet v klasickém rockovém obsazení a že aktuální čtyřskladbové eponymní EP nazvané Prologue je jejich první nahrávkou.

 

Ta došla do redakční pošty v podobě 6-panelového CD digipaku s grafickým zpracováním, které neprobouzí emoce ani z jednoho konce spektra. Nenadchne, neurazí, bez trochy představivosti nejspíš někde zapadne mezi hromadu dalších. Obsahově je potom znát, že jde o první materiál kapely - doposud nevyzrálý, s hromadou naivity a začátečnických chyb, ale na druhou stranu i pozoruhodně jasně definovaný v tom, co chce kapela hrát. Během poslechu jsem ani jednou neměl pocit, že se jedná o jakési best-off všech možných vzorů a vlivů, které se tak často objevují na prvních nahrávkách, a které teprve v průběhu dalších let dosednou do těch správných kolejí. V případě TOMC se jedná o poměrně konzistentní a jasně ohraničenou produkci, kterou bude potřeba v běhu dalších roků řádně obrábět, ale aspoň je už teď zřejmé, kam se všechno bude pravděpodobně ubírat.

 

The Old Man Coyote band

 

O co se tedy jedná? Muziku nahranou na EP Prologue bych pro jednoduchost přirovnal k domácím Nylon Jail na prvním albu My Heart Soars Like a Hawk z roku 2013 (zkuste ZDE), to druhé už bylo jinde. Tedy takový přechod mezi rockem a dark country, přičemž minimálně v první skladbě Judgement Is Nigh a částečně v poslední Keeping The Faith lze zaslechnout i vlivy neo-folku. Celkovému vyznění napomáhá jednak ladění strunných nástrojů (tedy především kytary) a jednak jejich vyskládání v mixu. Právě u něj si nejsem jistý, jestli nejde o záměr, který se nepodařilo včas ubrzdit, protože například vytažení akustické kytary je mnohde už trochu za hranou. Rytmická sekce je upozaděna, bicí decentní, baskytara lehká. Celkový dojem je slušný, byť na produkci je slyšitelně znát nízký rozpočet a polní podmínky.

 

Dalším nosným prvkem nahrávky je zpěv, s nímž ... s nímž to není lehké. Především angličtina je špatná, dost špatná. Stejně tak barva hlasu a jeho posazení trochu po vzoru Garma z Ulver je sice v principu v pořádku, ale technikou provedení je to zatím hodně slabé. Tady to bude chtít ještě trénink a velkou práci. V této chvíli a v tomto provedení se občas nemůžu zbavit lehce paradujícího pocitu, kdy vlastně nevím, jestli jde o čistý a lehce naivní záměr, nebo o nadsázku, kterou nelze brát zas až tak vážně.

 

Celkově na desce zaujme především její pohodová atmosféra a možná i nevyřčená myšlenka, že když všechno půjde dobře, lze na tomto materiálu stavět do budoucna. Zaměříme-li se na detaily, techniku provedení, půjdeme-li čistě na hodnotící úroveň, nedostatky zatím zcela jasně převáží. Což nemusí znamenat mnoho, přiznáme-li si skutečnost, že každý z nás nějak v něčem začínal. Je fajn si to občas připomínat.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky