Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Scalar Process - Coagulative Matter

The Scalar ProcessCoagulative Matter

Garmfrost18.6.2021
Zdroj: mp3
Posloucháno na: bandcamp
VERDIKT: Po instrumentální i skladatelské stránce jsou The Scalar Process velice šikovní, po zvukové zrovna tak. Jejich muzika je příjemně vyvážená, takže není přehnaně technická, přechody nejsou kostrbaté a mají v čele skvělého frontmana. Co chtít do začátku víc.

Rád náhodně objevuju nové a neokoukané spolky, které mi mohou přinést nejen porci zábavy, ale pořád doufám, že metal není pouze o starých (samozřejmě zasloužilých) smečkách a pevně věřím, že i v mladé krvi dřímá potenciál přinést dobrou muziku. V technicky založeném extrémním metalu je takových docela dost a mezi ně se zcela určitě můžou započítat také francouzští The Scalar Process. Nejedná se o žádné začátečníky bez zkušeností. Sice jsou to vesměs kluci kolem dvaceti, ale např. bubeník Clément Denys už své přednosti ukazuje pár let ve Fractal Universe, jimž letos rovněž vyšla deska. Kdo má v oblibě kapely typu Beyond Creation nebo Fallujah, měl by zpozornět. The Scalar Process na svém debutu Coagulative Matter hrají právě v podobném duchu.

 

The Scalar Process sází na extrémnější a svižnější styl svého prog/tech/death metalu. Zároveň své skladby umně protkali jímavými melodiemi, dech beroucími vyhrávkami a sólovými hrátkami. Jakkoliv se můžou zdát jejich vyjadřovací schopnosti nepřístupné, jejich skladby jsou v podstatě přes veškerou výpravnost naopak velice přirozené a snadno poslouchatelné. Těžkou techniku posluchači usnadňují absorbovat příjemnými harmoniemi. Což jsou schopnosti daleko zkušenějších muzikantů a ne v podstatě začátečníků. Coagulative Matter se nebojí ani jazz/fussion hrátek jako třeba ve skladbě Mirror Cognition s hostujícím Markem Garrettem s death-corových Kardashev. Skladba se přelévá z tichého vesmíru do sonické bouře, jakoby se nechumelilo. Ostatně už úvodní instrumentálka Elevation nabízí podobné legrácky. Když se pak promění v následující Cosmic Flow, album ztěžkne a v riffovém vzteku a přehršli rytmických divočáren posluchače nemilosrdně posadí na padesát minut do křesla. Přeneseme se variabilním nářezem, dostane se nám nevycpávkových instrumentálek i jedenáctiminutové titulní skladby s hostujícím pianistou Tommym Bonneviallem. Myslím si ovšem, že tady si pánové ukousli příliš velké sousto, které nejde jen tak rozkousat. Ne každé polknutí přináší radost a občasná vycpávka kazí jinak bezchybnou chuť.

 

V tomhle ranku nebývá výjimkou, že špičkovou muziku doprovází zpěvák, který zbytku nestačí. Nebo se snaží o čisté zpěvy, které pak hází zbytek do sladké kašičky. Nelíbí se mi ani zbytečně surový growl, který v podobných případech působí nepatřičně. Mathieu Lefevre k takovým nepatří. Jeho projev je silně atmosférický, brutální i energický. Do sladkého popěvování se nepouští. Umí rytmicky vrčet, growlovat, řve jak na lesy i protahuje chropot do melodií. Líbí se mi.

 

 

Nebudu přehánět a tvrdit, že jsou The Scalar Process nezemskými a nedostižitelnými. Jsou na začátku. Ovšem troufám si říct, že za takový začátek by nejedna legenda upsala duši čertu. Po instrumentální i skladatelské stránce jsou kluci velice šikovní, po zvukové zrovna tak. Jejich muzika je příjemně vyvážená, takže není přehnaně technická, přechody nejsou kostrbaté a mají v čele skvělého frontmana. Co chtít do začátku víc. A co bude následovat příště?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky