Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Skeletal - The Plague Rituals

The SkeletalThe Plague Rituals

Sarapis29.8.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Hi-fi Philips, repro/sluchátka AKG K44
VERDIKT: Povedený old school death metal, kterým si kapela jistě najde své fanoušky. Mám tušení, že se k nahrávce čas od času jen tak pro pobavení vrátím a stydět se za to určitě nebudu.

Stravitelná dávka příjemně se poslouchajícího death metalu ke mně zavítala z dílny amerických kostlivců The Skeletal. Jedná se sice o staromilskou záležitost bez ambicí promlouvat do vývoje současného smrtícího kovu, ale nahrávka šlape dobře a příznivci staré školy by mohli na chvíli zbystřit pro případ, že by se jim zachtělo protáhnout si kostru poctivým death metalovým kvapíkem.

Řekněme si to na rovinu – po mnoha v současnosti vycházejících albech bude za pár let štěkat jen velmi málo psů a to hlavně kvůli tomu, že většinou nepřichází s ničím originálním a často jde o klasickou řemeslnou práci, kterou po celém světě odvádí kvantum kapel. Být úplně neznámou kapelou, mají to The Skeletal stejně těžké, avšak v její sestavě figuruje poměrně ostřílený bard Kam “The Tyrant“ Lee, jehož osoba je spjata s kapelami jako Massacre a Bone Gnawer, které se sice nikdy výrazně neprosadily, ale každá zkušenost je dobrá, zvlášť když se Kam začal v těch pravých krví zbarvených vodách pohybovat už v první polovině osmé dekády. Jako malou ale nikoli bezvýznamnou položku ve svém hudebním životopise může Kam uvést také epizodní bubenickou roli v seskupení Mantas hluboce v osmdesátých letech, z něhož později vzešla ikona death metalu Death Tady Kam stojí za mikrofonem, což je jeho hlavní náplň práce a nutno ho za jeho výkon pochválit, vokál má sympatický, dá-li se to vůbec kdy o metalových skřekech říci.

Bezejmenný debut sestává z devíti skladeb nikterak dlouhé stopáže, bez prodlev ani přestávek v podobě intra či meziher. Pouze old school death metal, kterým by nemuseli pohrdnout příznivci letitých souborů Bolt Thrower a Six Feet Under. A pokud se vám zalíbila i dřívější Kamova kapela Massacre, u tohoto alba vůbec neváhejte, neboť obsahuje mnoho stylových paralel, tedy vyjma toho, co se týče zvukových proporcí. „The Skeletal“ disponuje solidním zvukem, který nenechává zaniknout zejména rytmickou sekci a dává ji patřičný prostor. Je to vlastně logické, protože právě od baskytary vychází několik melodických impulzů, které přidávají klasickým death metalovým riffům trochu více, než jen hutný podklad. A bicí musí být razantní, to je jasné.

Extra nápadů je na albu jako šafránu, takže si musíme vystačit s lehkým nadprůměrem, který je pro podobně zaměřené kapely vlastně typický a nic víc z toho vytlouct nelze. Recept použitý ve skladbách je jednoduchý a skládá se z osvědčených ingrediencí. Středně rychlá tempa dominují, sem tam dojde i na pořádnou sypačku, pomalý plíživý pochod taky ještě nikomu neublížil a bez špetky rock’n’rollové dravosti to prostě nejde. V posledním případě nejde ani tak o špetku, jako o celou lžíci, ale ku prospěchu. Jak tak album poslouchám, výrazných vypalovaček moc neobsahuje, ale nudná místa rovněž ne. Jen „Ancient Sacred Evil“ vyčnívá svým pomalým zhoubným tempem a výborným kytarovým sólem. Těch je na albu povícero a skladbám opravdu sluší. Druhý výraznější moment přichází ve skladbě „We Crave Your Marrow“, která má ve skočném melodickém refrénu až punkový charakter, což ve spojení s gore textem týkajícím se chutné lidské dřeně vytváří pěkně praštěnou kombinaci jako vystřiženou z nějakého postaršího béčkového hororu. Duch tohoto specifického filmového žánru se však nadnáší nad celou deskou. Zbytek desky je představením standardní death metalové práce, z níž vyzařuje především nadšení tvůrců, kterým je archaičnost a diskutabilní původnost materiálu asi úplně u zadku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky