Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Spacelords - Spaceflowers

The SpacelordsSpaceflowers

Jirka D.10.3.2020
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku (# TON 071) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1
VERDIKT: Nová deska nic nového nepřináší, a tak (ne)překvapivě nezaujala stejně jako ta předchozí.

Člověk nemá nikdy říkat nikdy, protože pokud jsem si před necelými třemi roky myslel, že dopsáním poslední věty v recenzi alba Water Planet německých instrumentálních poutníků vesmírem The Spacelords veškeré naše vztahy končí, byl jsem evidentně mimo jak zelený aktivista. Docela nedávno došel opět z této země medem a strdím oplývající balíček a v něm další deska této bizardní trojice. A pokud ta souvětí natahuju už moc, tak se pokusím o zjednodušení zhruba tím způsobem, že je to stejná nuda jako posledně.

 

Nové album obsahuje pouhopouhé tři skladby, které ale dohromady čítají bratru padesát minut muziky. Dvě z nich skromně skončí před čtvrthodinkou, ale ta poslední se protáhne přes dvacet minut a patří do kategorie soubojů „kdo z koho“. Abyste trochu tušili, co tím myslím a já se nemusel opakovat, zkuste aspoň prolítnout zmíněnou starší recenzi předchozí desky (ZDE). Dozvíte se tam zhruba rámec hudby této kapely a taky důvody, proč jsem se už tehdy rozhodl žít v úplně jiném časoprostoru než oni. Bohužel (a není to moje vina) se mě opět někdo snaží zatáhnout někam, kde to několik světelných let vypadá pořád stejně a snaží se přitom tvrdit, jak je to strašně moc zábavné. Není.

 

Instrumentální psychedelic-space-rock této kapely je dlouhý a poměrně jednotvárný trip, který když jsem si pouštěl doma v kuchyni a ptal se ženy, jak se jí to líbí, odpověděla, že si ani nevšimla, že něco hraje. V ten moment mi bylo trochu trapně, že jsem na to nepřišel já, ale přes veškeré protisnahy uraženého ega a dotčené ješitnosti jsem si musel přiznat, že podstata je přesně v tom. Muziku této desky až neuvěřitelně snadno vytěsníte kamsi na pozadí a klidně u ní můžete luštit křížovku nebo Einsteinovy rovnice. Rušit vás rozhodně nebude, nezaujme vás, prostě bude někde hrát, pořád dokola nějakou nezábavnou repetici a jen když se budete hodně soustředit, zachytíte sem tam zajímavou změnu, motiv, klávesový part.

 

 

Ona situace je totiž zhruba taková, jak jsem psal minule - není to o tom, že by se na albu nevyskytovaly celkem dobré hudební myšlenky, ale pokud už se objeví, jsou utopeny v obrovském množství balastu kolem. Ta přebujelá hrací plocha (limitně 24 minuty) je z vnějšího pohledu neskutečně fádní a nezajímavá, že když si budete v PC přehrávači náhodně posouvat kurzorem napříč skladbou, bude to znít všechno hodně podobně. Skladbám chybí nějaký dynamičtější vývoj a práce s gradací, což samozřejmě chápu, že můžou být čistě moje priority, ale tak to prostě je. Stejně jako posledně mám potíž taky s tím, že jedny z nejzábavnějších momentů desky (zapojení Hammondových varhan, analogových syntezátorů a dalších zajímavých nástrojů) jsou dílem hostujících muzikantů a přitom jde o poměrně zásadní díl aranží alba. Což mi přijde trochu jako podvod, resp. bych očekával, že kapela bude stavět především na své vlastní sestavě.

 

Za mě se s novou deskou nic nemění a stejně jako posledně doufám, že naše další cesty půjdou v bezpečné vzdálenosti od sebe. Není v tom nic zlého ani špatného, prostě jsme každý jiná krevní skupina.

 

The Spacelords CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky