Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Squirm - Overdose Of Arousal

The SquirmOverdose Of Arousal

Victimer30.1.2014
Zdroj: wav, mp3 - promo
Posloucháno na: JVC UX-H330, AKG K514 MKII
VERDIKT: Typický rukopis THE SQUIRM ubírá na toporné strojařině a hledá své místo v písničkovosti. Krok pochopitelný a krok správným směrem.

Alesh je workoholik, takže není možné zůstat stát s otevřenou pusou držíc v rukou další nahrávku jeho domovské hudební stanice THE SQUIRM. Co víc, Alesh patří mezi lidi, kterým není lhostejný vývoj a posun po vlastní ose. V tomto případě po trajektorii bzučivě letícího elektronického modulu, jemuž nestačí ke štěstí dušení neživě osázeným ústrojím. Stále častěji se otáčí směrem rockové písničky. Šlo to tak cítit v minulosti a ve světle dneška je tento dojem ještě markantnější. Poslechnu-li si totiž minulý rok hodnocené album "Thru" spolu s dnešní ranní kávou, je víc než jasné, že tvrdě elektronický podklad je pořád přítomen, ale zároveň na ústupu od těžké zvukařiny, což záhy potvrdí následně puštěná novinka "Overdose Of Arousal".

 

S novou nahrávkou jde Alesh víc naproti typické písničce, která byla dřív schovaná pod nánosy umělohmotných poryvů dusající elektromasáže. Jistě, ta zůstává i na novince, jenže dnes je to v úloze jakéhosi asistenta celkového soundu THE SQUIRM, než jeho řídícího prvku. Víc než kdy jindy jde dopředu atmosféra, melancholická nálada, prostor dostávají zpěvnější kusy a celek se tak blíží vzdušnější kytarovce, než monotónně drtící elektronice. Dokonce si během narůstajícího počtu poslechů začínám myslet, že kdyby se povedlo vypnout tu urputnou mašinku s obdivuhodnou výdrží úplně, bylo by ještě veseleji. Ale to už by asi nebyli THE SQUIRM a jejich typické strojnické smýšlení... Jako posun ovšem beru samotnou myšlenku, že bych to dnes uvítal, což v minulosti hrozilo snad jen v náznacích.

 

Tak či tak, novinka je albem, kde se to silnými melodiemi jenom hemží a je zřejmé, že ve změti kabelů se přehrabující Alesh je schopen nejen nalézt, ale pečlivě vytřídit a vytvořit poslechově přijatelné, s hitovou ambicí pulsující album. Takové, aby zbytečně netrpělo na přehnané úkroky jinam, a přitom nechřadlo nepovšimnuto kdesi v rohu. "Overdose Of Arousal" je pro mne albem, kterému by měl být dopřán patřičný prostor.

 

Přiznávám, že první dojmy nebyly bůhvíjaké, ale vše se spíš zakládalo na konkrétní náladě daného okamžiku. Časem je vytěsnil pocit svobodně uvažujícího projektu, jemuž nestojí v cestě téměř nic a který hledá a mnohdy i nachází zajímavá místa své nynější tváře. Mám-li být ovšem upřímný a nedat jen na pozitiva (ač jsou v hojnějším počtu než jejich remcavé protějšky), zvuk mi dvakrát nesedí. Samozřejmě pod vlivem možností aparatury, dosažitelných formátů a s typickým klidem ve tváři, když mám tyto hudební doprovody hodnotit. Zvuk se mi zdá občas kolísavý a jakoby nevyvážený, ale na druhou stranu není tak bolestným jako na "Thru". Abych uzavřel víčko emocí kolem "Overdose Of Arousal", nevynechám zjevnou spokojenost z posunu vpřed a nastavení milejší, ne tolik předvídatelné tváře. A nebojím se, že bych jím v budoucnu ještě nekolikrát neotočil. Novinka THE SQUIRM je vítaným společníkem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

THE SQUIRM - Overdose Of Arousal (2014) / 31.1.14 5:14odpovědět

https://www.fairpricemusic.com/cz/band/the-squirm/overdose-of-arousal

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky