Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Therapy? - Cleave

Therapy?Cleave

Jirka D.18.12.2018
Zdroj: 12" černá gramodeska (#R920005)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Jasně identifikovatelná a s přehledem zvládnutá deska Therapy?, jakou lze od této kapely právem čekat. I po těch letech.

Psal se rok 1989, když se na světě (i severní Irsko je část světa) objevila kapela Therapy?. A píše se rok 2018, kdy tahle kapela vydává svou patnáctou řadovou desku. To, co leží mezi těmito dvěma letopočty, je hodně dlouhá historie, kterou v celé její délce pamatují dvě třetiny souboru. Tedy zpívající kytarista Andy Cairns a basák Michael McKeegan. Osobně nebudu ani náhodou tvrdit, že si něco velkého pamatuju taky, moje zkušenosti s Therapy? jsou náhodně rozeseté okamžiky aktuálního uspokojení, ale třeba i vlažné romantiky jako v případě předchozí desky Disquiet (2015).

 

Therapy? band

 

Možná i díky ní jsem od novinky nečekal prakticky nic a v kombinaci s věkem protagonistů kolem plus mínus padesátky by mi nějaká průměrná rocková zábava přišla jako odpovídající východisko. Ostatně právě z Disquiet jsem měl přesně takové dojmy - trochu klopýtající, nekomplikované a nic převratného nenabízející album. Oproti všem těmto předpokladům a (ne)očekáváním ale novinka boduje a desku Cleave sjíždím poslední dobou dost pravidelně. Její energie a vitalita by mohla jít příkladem mnohem mladším souborům.

 

Therapy? do role producenta po drahně letech opět dosadili Chrise Sheldona, s nímž kromě dalších spolupracovali třeba na zcela zásadním albu Troublegum (1994), ale jestli to pro finální vyznění nahrávky mělo nějaký zásadní význam, nevím. Asi ano. Therapy? každopádně přišli v jádru s jednoduchou, rockovou a přímočarou deskou, jejíž skladby jsou ušity podle naprosto standardního střihu a na první poslech v nich zajímavého není skoro nic. Což se s přibývajícím počtem poslechů nijak zásadně nemění, ta jednoduchost tam je a pro mě je to jedno ze zásadních pozitiv alba. Jeho nekomplikovanost jde ruku v ruce se syrovostí, rockovou energií a co je pro mě nejdůležitější, tak i s uvěřitelností.

 

 

Album začíná dvěma skladbami z McKeeganova pera a když si je pustíte hned po dohrání předchozí desky, uslyšíte ten rozdíl. Nejen v dravosti, jakou se do vás zakousnou, ale třeba i ve zvuku, který je ostřejší a v porovnání s předchůdcem nepostrádající rockovou říznost. Právě ta totiž minulému albu hodně chyběla a ať už to byl přínos Sheldona nebo kohokoliv jiného, byl to krok správným směrem. V tomto ohledu pak obstávají i melodičtější a vstřícnější věci typu klipovky Callow, které sice zaujmou na první dobrou, ale s časem dost možná ztratí a jejich wau-efekt pobledne. Jednou z nevýhod tohoto přístupu je ale ztráta dynamiky zvukového záznamu, který ač masterovaný v Abbey Road, tak i z vinylu řeže do posluchače hodně ostře a na konci stran slyšitelně zkresluje.

 

Naopak jako výhodu vidím krátkou stopáž (32 minut) a celkovou nekomplikovanost desky. Žádné složité prostřihy, žádný návrat k Infernal Love (1995), žádné složité příběhy, ale deset jasných skladeb, které nabízí slušně zvládnuté a zapamatovatelné refrény v přiměřeném poměru s rockovou úderností a melodikou. Snadno si zapamatujete Success? Success Is Survival, přidáte se k I Stand Alone a možná si přitom vzpomenete na dobu, kdy vám bylo pod dvacet. To vše navíc v osobitém a nezaměnitelném podání kapely, která zažila prudký start, zažila naprosto hluché období, ale pořád funguje a dělá to, co jí jde nejlépe. Bez ohledu na trendy.

 

Therapy? - Cleave LP


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky